![Ilustrační foto Ilustrační foto](https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/dite-tyrani-znasilneni-ilustracni-zneuzivani/Njg4eDM4Ny9zbWFydC9pbWc/9323332.jpg?v=0&st=fNHVgcJILm7vdrlkyKNgHF_GBGuFP8l11T3oJnLCKkU&ts=1600812000&e=0)
Barbora Urbanová: Učit děti poté, co jste je znásilnili, není vaše lidské právo
Muž dvakrát odsouzený za zneužívání dětí pořádal dětské tábory a hlídání přes svůj spolek, kde zneužil nejméně sedm dětí, včetně dvou mladších pěti let. Vedoucí kroužků zneužíval chlapce mezi lety 2001–2022 během aktivit, na výletech nebo u sebe doma. Ačkoliv byl v roce 2017 odsouzen, pokračoval, protože mu nebyl uložen zákaz práce s dětmi. Ve Zlíně muž již dvakrát trestaný hlídal a zneužíval děti, protože jeho minulost sousedé neznali.
V Jablonci nad Nisou sbormistr zneužil jedenáctiletou dívku, ale dostal jen podmínku. Další svědkyně uvedla, že ji zneužíval od devíti do čtrnácti let, přičemž podle svědectví otce jedné z obětí mohlo být obětí více. Jiný muž po odsouzení za zneužití dítěte založil taneční skupinu, kde opět zneužíval. Soud mu nemohl zakázat práci s dětmi, protože první trestný čin nesouvisel s touto činností. Od 90. let další muž opakovaně zneužíval děti, v roce 2001 jako majitel modelingové agentury zneužíval nezletilé dívky pod záminkou příprav na soutěže. Dívky ponižoval a fyzicky trestal. V roce 2022 byl znovu souzen za zneužívání při doučování.
Tohle je jen pár případů dokládajících potřebnost dětského certifikátu. Tedy opatření, které bude znamenat, že již odsouzený násilník na dětech s nimi nebude moct pracovat. Ne jen 10 let, protože už víme, jak dlouhou dobu mají tyto případy setrvačnost. A jejich pachatelé jednají sériově. Není to tak, že někdo potká dítě a to začne okamžitě násilně k něčemu nutit, on si jej zpravidla dlouho tzv. namotává. Proto tihle lidé tak rádi učí, protože si můžou budovat skutečně dlouhodobý vztah se svou budoucí obětí. Protože mají přece autoritu vycházející z jejich postavení. Učitele, vedoucího, vychovatele.
Zákaz práce s dětmi může soud uložit pouze na 10 let a pouze za předpokladu, že se trestný čin stal v souvislosti s prací učitele. Což v zemi, která nemá regulovanou práci s dětmi, a spolek, který s dětmi staví vláčky, si může založit skutečně každý, je dost problematické. Stejně jako to, že celá trestná činnost začne vztahem ve škole, ale samotný trestný čin se stane třeba v chatce v lese, kam děti za pachatelem chodí. A věřte nám, obětí je vždycky víc. Bavíme se o trestných činech, kde je latence nahlašování nesmírně vysoká a lidé to prostě hlásit nepůjdou, nechtějí, bojí se reakce. Stydí se (nemají za co), jejich prožitky jsou bagatelizovány, děti nerozumí tomu, co se jim dělo.
A tak by bylo dobré ochranu dětí posílit. Shodla se na tom Policie ČR po případu muže z Liberce, shodla se na tom veřejnost (dle průzkumu IPSOS pro iniciativu Pod Svícnem dětský certifikát podporuje 60 % dotázaných, 17 % neví či nechce odpovídat), shodli se na tom politici. Akorát už před 3 lety a dětský certifikát stále není.
Největší problém byl se zásahem do minulosti chudáka pachatele, který má přece ten trest již odžit a po té pětileté podmínce mu byl trest tzv. zahlazen. Nikdo, ani škola, ani rodič svěřující své dítě do kroužku angličtiny, se tak nemůže dozvědět, zda ten člověk v minulosti něco takového spáchal a zda je jeho dítě v bezpečí. Další problém byl s lhůtami, po kterých by byla ta trestní minulost v dětském certifikátu uvedena. „Protiústavní“, „proti právům pachatelů“, „nesmíme to přehnat“. Tohle všechno jsme na jednáních slýchali. Kromě klasické strategie „promlčíme to“ došlo i na obvyklé „ne, nejde to“.
Naštěstí jsou tu lidé, kteří na ochraně dětí zájem mají. A teď je čas, aby se k tomu čelem postavil stát. Přestaňme se vymlouvat, že něco nejde, když tady příklady z minulosti máme.
Jistý muž se ohrazoval proti tomu, že mu bylo zákonem znemožněno zažádat si o zbrojní průkaz, protože dle zákona nebyl bezúhonný, byť k zahlazení jeho odsouzení již (dávno) došlo. Ústavní soud tehdy judikoval, že zájem na základních právech třetích osob, a to takových jako právo na život, zdraví či ochranu majetku, je evidentní a s právem na vlastnictví a držení zbraně nesouměřitelný. Tím jsme porazili argument o ošklivé retroaktivitě. Princip, že i zahlazený trest rozhoduje o nějakém dalším právu, už v zákoně tedy máme.
Potřebujeme se nicméně vypořádat s lhůtami. Mít za velmi závažné trestné činy záznam v dětském certifikátu na doživotí prý nejde, je to v rozporu s Ústavou. Nemůžeme lidi omezovat v nějaké profesi, i tu nemožnost získat zbrojní průkaz omezujeme jen na nějakou dobu dle závažnosti spáchaného trestného činu.
A tak nám došel návrh na dětský certifikát s lhůtami, které říkají, že když někdo dostal 2 roky vězení (běžné, důvody se vždycky najdou, můžeme být rádi, že to nebyla podmínka), mohl by získat čistý dětský certifikát znovu za – a teď se podržte – pět let. Za pět let by zas mohl nebo mohla učit. Ach jo.
Cíl dětského certifikátu je mít po co nejdelší možnou dobu informaci, že ten člověk něco spáchal, a ano, přiznáváme, dostat jej pryč od dětí. Pracovat tito lidé můžou na mnoha jiných místech. Učit děti poté, co jste je znásilnili, není vaše lidské právo. Nikdo nebude mít na čele vytetované slovo násilník, pouze mu chceme omezit přístup k dětem. Pokud si někdo někdy z vás vzal hypotéku, tak víte, že vás banka obrazně řečeno téměř svlékla do naha. Pokud chcete pracovat s dětmi, stačí k tomu jen jeden certifikát.
A tak máme už finální výzvu, protože pokud se to opravdu dobře nenastaví a mezi politickou reprezentací nedohodne teď, už se to nestane nikdy: chraňme děti před násilím. Nastavme efektivní dětský certifikát a schvalme ho jako pozměňovací návrh u velké novely trestního zákoníku. Pokud se končící Poslanecká sněmovna vzmůže ještě na tohle, pomůže to moc.
Autorka je poslankyní Starostů a nezávislých za Středočeský kraj a spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem