Vladimír Mertlík: Vzít Janu Maláčovou do „party“ je jako pustit si doma plyn
Z posledních událostí vyplývá, že i na delší čas zmizelou a znovu zjevenou vůdkyni zdivočelých socanů Janu Maláčovou platí výrok Karla Schwarzenberga o komouších: „Jsou jako vajgly. Hodíte je do hajzlu, spláchnete, ale oni stejně zas vyplavou!“ Nedávno jsme komentovali její snahu vetřít se jak psí sádlo do přízně Kateřiny Konečné, gurua recidivou zdivočelých komoušů a být prostitutka přítulných zbývajících členů polonáckovské aliance hnutí Stačilo!
Jak se zdá, Konečná projevila dostatečně silný pud sebezáchovy, vědoma si toho, že vzít Janu Maláčovou do „party“ je jak pustit si doma plyn – není vidět, jen trochu zavání, ale je smrtelně nebezpečný. Po prvních krůčcích na Tik Toku, kdy ukazovala při pečení chleba dětem, „jak se na lopatě sedí“, nasadila nyní Maláčová jiný kalibr, když napsala: „Výpověď bez udání důvodu?! Pokud ten asociální paskvil projde, bude generální stávka…“
A to zas pozor! Protože pokud Venezuela zahájí generální stávku povelem k povinné účasti všech členů strany, jsou socani schopni bleskově obsadit celý domovní výtah v bydlišti premiéra Petra Fialy a zastavit tak fungování státu. Však je nejvyšší čas!
V plné nahotě se ukázala situace lidu, zbídačelého neschopnou, prolhanou, arogantní a Bruselu posluhující vládou, již v prvních hodinách roku 2025. Na okraji Prahy ve Štěrboholech otevřel Lidl outlet slibující slevy 40 až 70 %, aniž by letáky upřesnily sortiment zlevněného zboží. Za třeskutého mrazu se přesto před prodejnou tvořila již od čtyř hodin fronta důchodců a samoživitelek, schoulených hlady a vyčerpáním v chatrných dekách, ti šťastnější na skládacích židličkách Homeless Social Care, založené neziskovou organizací Hustá dvojka. Těsně před otevřením v devět hodin zdravotníci ukončili oživování ležících, kteří se během čekání stali obětí vládní podpory války na Ukrajině. V té chvíli stála fronta vozidel zájemců o sociální záchranu slevou přes celé parkoviště a dále ulicemi Kutnohorská, Černokostelecká, Vinohradská, Legerova, U divadla do Politických vězňů 9 – sídla KSČM, dále Jindřišskou, Senovážným náměstím a Dlážděnou do Hybernské 7 k sídlu SOCDEM v délce 11 km. Během čekání vozidel v koloně došlo k řadě šarvátek, když si prý někteří Motoristé s odvoláním na příslušnost vynucovali přednost. V okamžiku, kdy prodejna otevřela, přehnal se dav voličů ANO, Stačilo!, SOCDEM, SPD, Rajchlova PRO a Trikolory přes bezvládná těla ochranky i členů hnutí Přísaha, kteří umírajíce marně přísahali, že byli u dveří první.
Další události popřely mýtus, že Češi nejsou schopni se o své zájmy poprat. První krev tekla již u nákupních vozíků, kde nad rychlostí uchopit ho první vítězila hrubá síla. Bylo možné zahlédnout scény hodné filmu Šílený Max, kdy vozík tryskem řítící se prodejnou tlačila důchodkyně s výkřiky: „Já ho viděla první!“ zatímco druhá se ho odmítala pustit a vláčena prodejnou o ploše 1700 m2 trvala na tom, že dřív měla styk ona. Strkanice žen u regálů s kuchyňskými potřebami byla jen dětským škádlením proti rvačce u sortimentu základních životních potřeb, kde nelítostný pěstní souboj důchodců o aku vrtačku ukončil zásah ochranky, nucené použít zákonné donucovací prostředky. Mazanější hladovějící využili výhody rychlého startu a házeli do vozíků, co za zpěvu husitského chorálu „ničeho se nelekejte, na množství nehleďte“ popadli, aniž by se zdržovali výběrem zboží. Přednost měl například plný vozík kávovarů s tím, že kořist později před prodejnou vymění za noční košili, dámské hygienické vložky či sušičku ovoce. V boji padlí tvořili mezi hromadami válejícího se oblečení v uličkách regálů těly překážky na nejrychlejší cestě k pokladnám, zatímco se marně dožadovali první pomoci či posledního pomazání. Nutno přiznat, že členové hnutí ANO umírali statečně a většinou při posledním vydechnutí měli na rtech slova: „ANO, bude líp!“
Korektnost hodnocení nás vede k nutné zmínce, že pro pozorovatele byla zklamáním menší vůle zvýšit životní úroveň třídním bojem u řady sledujících Only fans Kateřiny Konečné, kteří často odcházeli z bojiště s prázdnou a výkřiky: „Stačilo!“ Malověrné lamentování však zaniklo v ryku nejúspěšnějších z nejhladovějších, kteří u pokladen po snížení důchodů počítali zisk za výkřiků: „Mám zboží za třicet tisíc, ale zaplatím jen deset!“ Na přeplněném parkovišti i v okolních ulicích zaplněných auty důchodců a samoživitelek se ztrácely povely strážníků a snaha rozdávat pokuty, kdy nad vším zněl chorál vládou neschopného Fialy zbídačeného lidu, který nasedaje do aut volal zpěvem vstříc budoucnosti:
Pryč s tyrany a zrádci všemi, nechť zhyne starý, podlý svět!
My nový chcem život na zemi, v němž nesmí býti žádných běd
Dále jen, dále jen, vznesme zpěv!
Náš prapor nade trůny vlaje, nese on pomsty hrom, lidu hněv,
Volnosti seje zjev a rudě do krvava plaje, je na něm pracovníků krev!
Je na něm pracovníků krev!
Krev naše prolévaná katy, my oplýváme slzami,
Však jednou přijde den odplaty, kdy potom budem soudit my!
Dále jen, dále jen, vznesme zpěv!
Náš prapor nade trůny vlaje, nese on pomsty hrom, lidu hněv,
Volnosti seje zjev a rudě do krvava plaje,
Je na něm pracovníků krev, je na něm pracovníků krev!
Ptáte se, jak chorál pokračuje? To záleží, přátelé, od podzimu jen na nás…
