Viliam Buchert: Slovenská zabijačka v pěti obrazech aneb Co se děje u našich sousedů na dvorku

1) NEVYCVÁLANÁ POLITIKA

Když sledujete, jak čtyřnásobný premiér Robert Fico a další slovenští politici fabulují, jak se v zemi chystal státní převrat a kdo a jak ho chtěl provést, nevíte, zda si máte ťukat na čelo, nebo se bát, že to někdo skutečně myslí vážně. Svědčí to nejenom o rozkolísanosti místní demokracie, ale i o tom, že kultivovanost a schopnost kompromisu jsou ve slovenské politice spíše izolované oázy mezi Dunajem a Tatrami. Není to ale žádná novinka. Vždyť co to je za zemi, kde nechá premiér Vladimír Me­čiar zpravodajskou Slovenskou informační službou (SIS) unést Michala Kováče mladšího, syna tehdejšího prezidenta? Stalo se v srpnu 1995. Dnes tatáž SIS vyrobila konstrukci o převratu, který s pomocí jakýchsi cizinců měla provést opozice reprezentovaná především osobou Michala Šimečky, předsedy strany Progresívne Slovensko. Modus operandi připomíná mečiarovské doby, ostatně předseda vlády Fico používá podobná slova i styl vyhrožování.

Když se pak někdy zaposloucháte do diskusí a vyjádření slovenských politiků v Národní radě (parla­ment), na mítincích či sociálních sítích, vulgarity a vodopád hloupostí nejsou výjimkou, ale pravidlem. Je to způsob boje. Ten svědčí o přetrvávající nekulturnosti a nevycválanosti mnoha aktérů. Metody patřící do krčmy a k borovičce jsou prezentovány ve veřejném prostoru jako něco specificky slovenského. Země se toho nedokázala zbavit.

Tyto metody nejsou ovšem vlastní jen současné vládní koalici. Také Igor Matovič, někdejší pre­miér a vášnivý kritik Fica, předvádí bláznivé kousky, u nichž nevíte, zda hledat záchranu u docenta Chocholouška, psychiatra z filmové komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!, nebo to už jen rezignovaně registrovat.

Je pak zajímavé sledovat, kdo podobné praktiky někdy sází do české půdy, včetně Poslanecké sněmovny. Je to Andrej Babiš, rodák z Bratislavy.