Vláda Babiše s ODS nebo STAN? Široká koalice by mohla leccos vyřešit, ale i zničit
Někdy se v mediálním prostoru objeví spekulace o tom, že si některá z vládních stran (typicky ODS nebo STAN) dělá prostor pro vládnutí s hnutím ANO. Piráti pro to dokonce vymysleli zkratku ODSÁNO. Zajímavé je, že se nijak nespekuluje o možné vládě KDU-ČSL s hnutím ANO, a to i přes to, že spolu tyto strany již v letech 2013‒2017 vládly.
Představitelé ODS či STANu tyto spekulace jasně dementují a přidávají co nejrazantnější výroky o tom, jak je jejich „hodnotová“ politika neslučitelná s „nedemokratickým stylem vládnutí“ Andreje Babiše. Je však dobré si položit otázku, zda by takto koncipovaná koalice nebyla vlastně dobrá.
Jaké jsou aktuální síly politických aktérů?
V současnosti je politické spektrum rozděleno na dva tábory, jež někteří komentátoři označují jako „ČESKO A a ČESKO B“. Jeden tábor je reprezentován minulou pětikoalicí, v současnosti jde o vládní čtyřkoalici a Piráty. Druhý tábor tvoří primárně hnutí ANO a ostatní (mimo)parlamentní strany. Aktuálně to vypadá, že je zeď mezi těmito bloky relativně neprostupná, tzn. voliči z Česka A nepřecházejí k táboru Česka B a naopak – v případě zklamání a nesouhlasu raději nepřijdou k volbám. Základním dělítkem není „ekonomická ideologie“, ale odpor k Babišovi nebo k Fialovi, což je špatně.
Pokud vezmeme aktuální volební průzkumy a taktéž si zodpovíme jednoduchou otázku, zda stávající vláda oslovila byť jednoho voliče navíc oproti volebnímu výsledku z roku 2021, dostaneme jednoduchý závěr: téměř jistým vítězem nadcházejících voleb bude Andrej Babiš. Hlavní otázkou tedy bude, s kým bude Babiš skládat příští vládu. Na první pohled se nabízí hned tři subjekty: Motoristé, Stačilo a SPD.
Nastane změna zahraničně-politické orientace?
Všechny tyto subjekty více či méně formulují protiukrajinský, v případě Stačilo a SPD zjevně proruský program – to je v přímém rozporu s českými zájmy a hodnotami. Nepočítaje desetileté období nacistické zvůle, tak od počátku 20. století do dnešního dne byla RSFSR/SSSR/Ruská federace základním a hlavním bezpečnostním ohrožením Česka, resp. Československa. Už v roce 1929 Gottwald v parlamentu (!) hlásal, jak se (komunisté) jezdí učit do Moskvy, jak demokratům zakroutit krky. Po druhé světové válce zneužili starého Edvarda Beneše spolu s naivními demokratickými stranami a v roce 1948 dokonali převrat na lidově-demokratickou diktaturu. V roce 1968 nás, když jsme se pokoušeli z diktatury vymanit, přijely „zachránit“ tanky. V roce 2014 prostřednictvím dvou agentů GRU odpálili český muniční sklad, v němž umřeli dva čeští občané. Následně v roce 2021 nás jako druhou zemi zařadili na seznam nepřátelských zemí. V roce 2025 bývalý ruský prezident a blízká postava Kremlu Dmitrij Medveděv vyhrožuje Mirce Němcové krvavou smrtí ve víru nového Pražského jara.
Nabízí se však druhý, v současnosti velmi nepravděpodobný scénář: vláda nějaké ze současných vládních stran s hnutím ANO. Vzhledem k zahraničně-politické orientaci lze očekávat, že by pravděpodobně setrvala ve stávajícím kurzu. Možná bychom už nebyli premianty v podpoře Ukrajiny. Nicméně v případě, že by s Andrejem Babišem vládl STAN nebo ODS, lze vyloučit, že by česká vláda byla více konformní vůči Rusku.
U ekonomické politiky takové hypotetické koalice by šlo využít tzv. chameleonové povahy hnutí ANO: program jednou tak, podruhé úplně jinak. Hnutí STAN je ideově spíše středově-levicové, zatímco ODS středově-pravicová. Lze si představit, že by se ANO dokázalo rámcově přizpůsobit svému koaličnímu partnerovi: takže provozovat pravicový, anebo levicový populismus. Teoreticky by nemuselo docházet k tak vážným kompromisům nutným pro udržení vládní koalice: v letech 2017‒2021 musel Babiš ustupovat sociální demokracii a vlastně i komunistům, jelikož měl menšinový kabinet; v současnosti musí Fiala uspokojit jednak strany koalice SPOLU, ale také Starosty, kteří mají na hodně věcí odlišný názor – do minulého roku bylo třeba kompromisu i s Piráty. Tyto kompromisy, ač jsou esenciální součástí demokracie jako takové, nutně tvoří vládnutí méně efektivní, prosazené reformy méně razantní a pocit voličů z vládnutí méně pozitivní.
Takovému pragmatismu by nutně bylo třeba něco obětovat. Bezesporu by musel lídr ODS/STAN opustit předsednickou pozici: snad si nikdo z nás nedokáže představit společnou tiskovou konferenci Andreje Babiše s Petrem Fialou nebo Vítem Rakušanem. Dále je otázkou, zda by tento krok nevytvořil obrovskou míru deziluze v protibabišovském bloku. Přece jen je celé hnutí ANO v očích těchto voličů zcela nepřijatelné a často jej považují za základní hrozbu české demokracie.
Nicméně výhodu této hypotetické koalice vidím v zásadě v tom, že by se zrušila konfliktní linie Antibabiš x Antifiala – namísto toho bychom se (snad konečně) mohli bavit o opravdových problémech a že jich Česká republika má. Nemluvě o tom, že by se volby 2029 již těžko vedly v tomto zákopovém souboji, kdy by jedna strana mluvila o té druhé jako o katastrofě pro Českou republiku. Pravděpodobně by se snížila i polarizace ve společnosti, což by v důsledku mohlo vytvořit prostor pro konsensuální a umírněnou politiku. Nadto by tato situace mohla zlákat i nové politické hráče, již se jednoduše nechtějí účastnit stávajícího bahenního souboje.
Nelze však vyloučit, jak jsem již naznačil, že to vše dopadne fiaskem a deziluzí. Vzpomenout můžeme na Opoziční smlouvu, která se sice na první pohled pokusila vypořádat s antipatií mezi několika stranami. Místo stability, což si předsevzala, však vytvořila rekordní nezájem voličů o veřejné dění. Voleb v roce 1998 se zúčastnilo 74 % voličů, zatímco těch následujících pouze 58 % voličů. Takovýto výsledek by fakticky nic nezměnil a problémy země pouze zvýšil.
