Pavel Páral: Doplatky ve zdravotnictví stále žijí. Transparentní systém může zlepšit jeho financování
Asi nikde nenajdeme v českém prostředí tolik rovnostářství jako ve zdravotnictví. Pořád mnoho lidí žije v iluzi, že každý má mít nárok na stejnou péči jak v použitých materiálech, tak v přístupu k lékaři. A proto se má všechno platit ze zdravotního pojištění.
Odvahu postavit se tomuto veřejnému postoji našel nakonec, chvíli před volbami, ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Spolu s dalšími poslanci chce dostat do projednávané novely zákona o veřejném zdravotním pojištění možnost, s níž by lidé měli stále plný a nedotknutelný nárok na všechnu dosud hrazenou zdravotní péči, ale mohli by si v případě nehrazené péče jen doplatit rozdíl oproti té hrazené.
Iluze rovnosti
Pro četné zastánce nekonečné rovnosti je to jak červený hadr. Jenže v reálném životě to fakticky chodí jinak a tahle rovnost v praxi nikdy nebyla a nikdy nebude. Každý bydlí v různé vzdálenosti od zdravotnického zařízení, jehož kvalita je odlišná od jiných, stejně zaměřených. Každý má také jiné sociální vazby. Někdo ze zednického učňáku je na tom jinak než druhý, jehož spolužák je momentálně přednostou kardiologické kliniky. Rovnost je prostě i zde pouhá fikce. A je běžné, že si řada lidí, kteří na to mají, za péči platí. Často nemalé částky. Při operaci šedého zákalu, která je celá na pojišťovnu, dostanete standardní základní monofokální čočku, jejíž cena je několik tisícovek. Nicméně očař vám nabídne alternativy třeba za padesát tisíc, které ovšem pojišťovna nehradí, a tak si musíte celé náklady uhradit sám.
Lepší a levnější
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
