Amerika už nás chránit nebude. Musíme si to konečně připustit a začít zbrojit
Překotný vývoj v mezinárodní politice nedávných dní staví Evropu do složité situace. Dogma posledních dekád, a sice že Evropa a Spojené státy jednají ruku v ruce, s Trumpovou administrativou zdá se padá. Evropským lídrům s francouzským prezidentem Macronem v čele se to nechce líbit. Zatím ale nevidíme dostatek snahy tento trend zvrátit nebo se připravit na život bez Ameriky.
Jednání, která vedou Spojené státy a Rusko o budoucnosti konfliktu na Ukrajině, připomínají nechvalně známý bonmot „o nás bez nás“. Neplatí to zdaleka jen pro Ukrajince, kteří k jednání o jejich vlastním osudu zatím nebyli pozváni. Stejně upozaděna je i Evropa. Přitom ať bude dohoda o příměří jakákoliv, je nyní nad slunce jasné, že může být jen tak dobrá, jak dobré budou bezpečnostní záruky garantované západními státy.
Spasitel na skok
Donald Trump a jeho lidé průběžně avizují, že válku na Ukrajině považují především za evropský problém, který si měla Evropa dávno vyřešit. Trump se pasoval do role spasitele, který válku blahosklonně ukončí. Jak dobrý mír to bude, mu může být docela jedno. Ameriky se bude týkat až v druhém plánu. On sám vidí pro USA v zahraniční politice mnohem důležitější výzvy. Problém to bude hlavně pro Ukrajinu a Evropu, protože to budeme především my, kdo ponese břemeno bezpečnostních záruk. Amerika případné angažmá v mírových sborech rezolutně odmítá a podle vyjádření ministra obrany Spojených států Petea Hegsetha by se na tyto jednotky ani neměl vztahovat článek 5 smlouvy o NATO.
Iluze
Z výsledků posledních jednání, která narychlo svolal Emmanuel Macron, vyplývá, že se u některých zemí možná najde snaha se do udržování míru na Ukrajině více zapojit. Ale proporce, o kterých se bavíme, jsou tak malé a ochota států tak slabá, že to rozhodně nikoho nepřesvědčí o tom, že představujeme sílu, se kterou se vyplatí spolupracovat.
Navíc se pořád točíme v kruhu, protože každý návrh, který z nejednoznačných jednání vyplyne, počítá s vydatnou pomocí USA. To bychom v rámci udržení transatlantické vzájemnosti měli nadále požadovat. Stejně samozřejmě bychom ale měli počítat s tím, že se tak nestane, a připravit se na to.
Neakceschopnost Evropy a Trumpova lhostejnost zahnaly kontinent do kouta. Ať už s Putinem vyjedná cokoliv, budeme to my, kdo má Rusa za dveřmi. A minimálně dokud bude Trump v Bílém domě, si ho tam budeme muset udržet sami. Takže budíček, vstávat. Máme co dohánět. Na USA už se nemůžeme spoléhat, takže je na čase vypustit blahobytné starosti a začít se aktivně připravovat na sebeobranu.
O dopadech mnichovské bezpečnostní konference a o tom, jak se Donald Trump a Vladimir Putin dohodnou, jsme mluvili v nové epizodě Padni komu padni:
