Kejhající husy se radují, Pekarová Adamová končí v politice. Škoda, v zatuchlém českém rybníku čeřila vodu
Část politické a mediální scény, stejně jako velké hejno kejhajících husí na sociálních sítích mají radost. Předsedkyně Poslanecké sněmovny a šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová oznámila, že ze zdravotních důvodů nebude kandidovat v letošních parlamentních volbách a opustí i nejvyšší stranický post. S Pekarovou v některých věcech nesouhlasím, je ale škoda, když českou politiku opustí někdo, kdo má jasné názory a stojí si pevně za nimi. A navíc nepoužívá pro šíření svých myšlenek obhroublé způsoby, které odporně zaplevelily veřejný prostor.
S Markétou Adamovou (tehdy ještě bez jména Pekarová, které si přidala v roce 2016 po svatbě) jsem se poprvé setkal na jaře roku 2012. Byla to čerstvá sedmadvacetiletá předsedkyně regionální organizace TOP 09 v Praze 8. Už tehdy bylo jasné, že má šanci se prosadit ve vysoké politice. Ne proto, že byla mladá a pohledná (tím parafrázuji trochu nevtipný výrok prezidentské kandidátky Danuše Nerudové), ani proto, že byla žena. Na takové věci si Pekarová nehrála a dobře udělala. Byla už tehdy ale svým způsobem neústupná, někdy až zaťatá. Pokud si něco myslela, tak to i veřejně říkala. Nekroutila se jako had. Umí samozřejmě i některé zákulisní tahy a dokázala si prosadit na některé posty své lidi, jenže to k provozování politiky (i každého jiného povolání) patří, na tom není nic zvláštního.
Pekarová nebude znovu kandidovat do Sněmovny
Pokud něco Pekarová Adamová postrádá, tak je to naivita. To je pro člověka ve veřejné funkci pozitivní vlastnost. I proto ji mnozí její političtí soupeři i další kritici neměli rádi. Narazili v jejím případě do zdi. Tak se do ní alespoň neustále strefovali. Vydržet to není jednoduché, ale i s tím musí lidé v politice počítat. Stávají se terčem kritiky, posměšků, nadávek i cílených lží. I to šéfka sněmovny zažívala a zažívá. Neoplácela hrubostí. Na veřejnosti zachovávala dekorum (sprostá slova přitom také umí), ale někdy k tomu musela vynaložit docela velké úsilí. Přitom dobře míněný políček uštědřený hulvátovi, jak to kdysi předvedl její někdejší stranický šéf Miroslav Kalousek, by byl občas na místě.
Postoj k politikům někdy vzniká na základě naprostých marginálií. S Pekarovou se například pojí její údajně kontroverzní výrok, kdy o možném nedostatku energií v roce 2022 v televizi řekla: „Já se snažím to vnímat tak, že je to možnost, jak jako jednotlivec můžu pomoci celku – zbytečně neklimatizovat, zbytečně nevytápět a holt si vzít další svetr.“ Za to si na ní mnozí smlsli, včetně některých mých kolegů v Reflexu. Pokud ale hodnotíme politiky podle něčeho takového, tak to svědčí o velké míře povrchnosti. Problémem české politiky nejsou výroky o svetrech, ale pořád se objevující korupce, bohapusté šíření lží, krádeže dotací či neschopnost najít kompromis na věcech, které nás přesahují. Každý si může dosadit do těch kolonek, koho chce, ale do většiny z nich Pekarová nepatří.
Byl jsem v březnu 2023 jako novinářský doprovod v delegaci předsedkyně Pekarové na návštěvě Tchaj-wanu. U ústavních činitelů je totiž také velmi důležité sledovat, zda dobře reprezentují svoji zemi. Laicky řečeno, zda nám někde nedělají ostudu. Protože jsem doprovázel za svůj život mnoho politiků v zahraničí, odpověď v jejím případě znám – bylo to na vysoké úrovni a tchajwanská veřejnost i politická scéna to náležitě ocenily. V těchto případech bylo na šéfku sněmovny spolehnutí.
Na komplexní hodnocení politické kariéry Markéty Pekarové Adamové ještě bude čas. Pokud tedy v politice na podzim skutečně úplně skončí. Jistě se najdou věci, ve kterých neuspěla, v dalších se mýlila, nebo jen prostě měla jiný názor než ostatní. Politika má ale vždy i osobní rozměr. Jak říkají psychologové, člověk svoji povahu a charakter nedokáže v životě zásadně změnit, i když se o to snaží a některé věci ze všech sil maskuje. Takový Andrej Babiš by mohl vyprávět… Proto na závěr jednu příhodu z léta roku 2012. Potkal jsem tehdy slečnu Adamovou u stanice pražského metra Florenc. Měla tam sraz s dětmi z dětského domova. Ptal jsem se jí, kam jdou. „Do zoo, s nimi někdy nemá kdo jít,“ říkala. Nemyslím si, že to dělala proto, aby vypadala před někým lépe nebo se předváděla. Ani nečekala, že ji za to někdo pochválí.
I takoví lidé působili a působí v české politice. To není v dnešní zběsilé a místy těžko zvladatelné době málo.
Vyjádření Markéty Pekarové Adamové, ve kterém oznámila, že nebude kandidovat do Poslanecké sněmovny a že odstoupí i z funkce předsedkyně TOP 09:
Milí přátelé,
po důkladné úvaze jsem se rozhodla nekandidovat v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny. Mé důvody jsou čistě zdravotního charakteru. Můj současný zdravotní stav mi neumožňuje účastnit se náročné předvolební kampaně, lékaři mi to naopak důrazně nedoporučují.
Dojít k tomuto rozhodnutí pro mě nebylo snadné. Práce pro vás, občany naší země, mě vždy nesmírně naplňovala, což byl také jeden z důvodů, proč jsem i přes zdravotní obtíže svou další kandidaturu dlouho zvažovala. Avšak dát zdraví na první místo považuji za správné a odpovědné rozhodnutí.
Dnes jsem s tímto rozhodnutím seznámila předsednictvo TOP 09 a dala jsem funkci předsedkyně strany k dispozici. Kolegové mě však jednomyslně podpořili a vyslovili přání, abych ve funkci setrvala do konce svého mandátu v listopadu tohoto roku. Na listopadovém sněmu předám vedení strany svému nástupci či nástupkyni.
Jsem přesvědčena, že svůj mandát poslankyně a předsedkyně Poslanecké sněmovny budu moci řádně dokončit, a na to teď také soustředím své síly.
Moc Vám děkuji za respektování mého soukromí v této pro mě osobně náročné době.
Vaše Markéta
