Donald Trump se ukájí vlastní nepředvídatelností. Posiluje to Čínu, oslabuje Ukrajinu a drží ve hře Rusko

Donald Trump v minulosti několikrát opakoval věty o tom, jak zastaví válku na Ukrajině a vychloubal se, že až bude opět v Bílém domě, stihne to za 24 hodin. Nestihl. Kromě jiného také ale říkal: „Řekl bych Putinovi, že pokud neuzavřete dohodu, dáme (Zelenskému) hodně. Pokud budeme muset, dáme Ukrajině víc, než kdy oni dostali.“ Dnes vypadá všechno jinak. Proč?

Americký vůdce neunesl, že byl prezidentem Zelenským veřejně kritizován za to, že Ukrajina zůstala v Rijádu mimo hru. Nebyla ani na střídačce. Kyjev zatím nechce podepsat s Washingtonem ani smlouvu o těžbě vzácných kovů ve ztrápené zemi. Trump, jak je u něj obvyklé, proto zaútočil, chce si silou vynutit ústupky. Rozhodl se tedy potupit Ukrajince a Zelenského, jen aby dostál svému slibu, že zastaví válku, kterou rozpoutalo gangsterské Rusko (ne Ukrajina, jak tvrdí Trump). Jenže takový postup učiní Ameriku velikou jen na chvilku, protože ta bude ve svých rozhodnutích stále izolovanější. Že napětí v řadách Západu nahrává imperiálnímu Rusku, je nasnadě. Ale až Trump za necelé čtyři roky skončí, bude na nebi také létat obrovský drak jako v seriálu Hry o trůny a bude vyhrožovat světu. Bude mít rudou barvu a jako svoji základnu bude udávat Peking.

Ukrajincům se logicky nelíbí, že Amerika jedná s Ruskem o nich bez jejich účasti. Jistě, může to být jen dočasná Trumpova taktika. Pokud je tomu tak, Spojené státy to prezentovaly světu katastrofálním způsobem, Je přece všem jasné, že Ukrajinci musí být jednou z hlavních součástí mírové dohody. Trump je ale netrpělivý, libuje si ve své šílenosti a chce se brzy sejít s masovým vrahem Putinem, aby se dohodli na pravidlech pro cizí zemi. To udělat můžou, ale bez splnitelných podmínek Ukrajiny to nepovede ke kýženému výsledku. Na Ukrajině totiž nejsou jen síly, které chtějí válku ukončit, ale i ty, které chtějí bojovat dál. To může zkřížit plány Trumpa i Putina. Nemluvě o tom, že vypuknutí případné partyzánské války na oslabené Ukrajině, což nelze úplně vyloučit, by bylo pro Ameriku obrovským reputačním problémem. Nikdo přitom nechce opakovat Irák a Afghánistán.    

Ne vše se daří

Velikášství Trumpa je zdá se nezastavitelné. Chci u toho připomenout červen 2018 a únor 2019, kdy se na summitech v Singapuru a Hanoji poplácával s jiným šílencem, severokorejským dělostřelcem Kim Čong-unem. Tehdy slíbili, že společně přinesou klid na rozdělený Korejský poloostrov. Kim ale amerického blouznivce podvedl. To samé může udělat Putin. Pro přežití Ukrajiny jsou proto životně důležité naprosto jednoznačné záruky, že Rusko, pokud bude dohodnuto příměří, po čase opět na Ukrajinu nezaútočí. K jistotě v tomto případě nestačí schůzka mezi nájemníky Bílého domu a Kremlu. Nestačí k tomu ani samotný podpis mírové dohody. Záruky musí být dlouhodobého rázu, musí se týkat bezpečnosti, ekonomiky, politiky i diplomacie. Musí být rovněž podloženy reálnou vojenskou silou a sankcemi, pokud se dohody nenaplní. Sliby dvou šílenců, Trumpa a Putina, nestačí.

Postupně se ale naplňuje to, co se dalo tušit. Že za Trumpa přestane zahraniční politika USA prosazovat některé dlouhodobé americké ideály, na které jsme byli zvyklí. Část z nich přitom nebyla následováníhodná, například vývoz demokracie pomocí válek. Závažnou otázkou je, zda nová americká politika bude dostatečně reflektovat změněnou globální hru. Zda se věci místo uklidnění naopak nezhorší. Protože se u toho rýsuje slabší Evropa i celý Západ, resuscitované Rusko a stále silnější Čína.

Martin Bartkovský: Trump není na straně Evropy ani Ukrajiny. Kde stojíme my?

Komentáře

Už za demokratických prezidentů Baracka Obamy a Joe Bidena byli protizápadní mesiáši (Rusko, Čína, Írán, Severní Korea atd.) stále drzejší ve svých provokacích a výpadech. Také zintenzivnili vzájemnou spolupráci. Washington a Evropa kromě vzletných řečí na to nenabídly adekvátní odpověď. Dokumentuje to selhání Spojených států a celého Západu na Ukrajině. Pomoc byla v případě některých potřebných zbraňových systémů omezená. To vytváří vážné problémy s odstrašováním, které by měl Západ vyzařovat, i v jiných částech světa. Pečlivě to sleduje především Čína, která chce požrat demokratický Tchaj-wan, který považuje za svoji odtrženou provincii. Když si někdo ukousl kus Gruzie, anektoval Krym a okupuje východní části Ukrajiny a projde mu to, proč by jiný nemohl zabrat důležitý ostrov na Dálném východě?

Postup šílencův

Donald Trump je pevně přesvědčen, že vůči jiným zemím může preferovat prostředky, jako jsou nátlak, vyhrožování a vydírání. Myslí si, že podobné hrozby donutí ostatní udělat větší ústupky, než by jinak dělaly. A že tím získá především Amerika. Současně s tím prezident nabízí takzvaný transakční pohled na zahraniční politiku. Tedy, že vše se dá nějak zobchodovat. Proto se v Rijádu Američané a Rusové domlouvali kromě Ukrajiny i na některých obchodních věcech.

Americký vůdce se rovněž hlásí k „teorii šílenců“. Ani to není v politice žádná novinka. Už v 16. století se nad tím zamýšlel slavný italský politik, diplomat a vojenský teoretik Niccolò Machiavelli ve svých Rozpravách nad prvními deseti knihami Tita Livia. Výlevy politické šílenosti předváděl také sovětský vůdce Nikita Chruščov, americký prezident Richard Nixon, libyjský diktátor Muammar Kaddáfí, irácký masový vrah Saddám Husajn nebo ve zvlášť zvrácené podobě Idi Amin z Ugandy, Macias Nguema z Rovníkové Guineje a Bedel Bokassa ze Středoafrické republiky.

Jak víme z historie, šílená politika nakonec neskončila nikdy dobře. Tuší to Trump?

Politologové Samuel Seitz a Caitlin Talmadgeová k tomu říkají: „Historický záznam, jak před Trumpovým prezidentstvím, tak během něj, ukazuje, že taktika šílenců obvykle nedokáže posílit odstrašení nebo vytvořit páku pro vyjednávání.“ Uvádějí tři hlavní důvody:

1. Cílové státy nedokážou rozluštit zprávu, kterou si „šílenec“ myslí, že posílá.
2. Cílové státy nepovažují chování „šílence“ za věrohodné.
3. Cílové státy se „šílenci“ nepoddávají, protože „šílenec“ je vnímán jako neschopný poskytnout správné ujištění o svém budoucím chování.

Donald Trump, ale i jiní politici, podobný popis naplňují. Otázka tedy zní – dokáže i šílený postup zastavit válku na Ukrajině a povede to k trvalému míru? Zastavit možná ano, ale dlouhodobý mír vyžaduje jiné postupy. Třeba se jich dočkáme.

Buchert: Udělejme z Ukrajiny evropský Izrae • Reflex.cz