Trump zaměňuje oběť za pachatele. Ladí noty s Kremlem, zatímco Ukrajinu vydírá a tlačí ke zdi
První kolo jednání o míru na Ukrajině vyhrál Putin. Donald Trump působí jako jeho sekundant šířící kremelské lži. Tváří se jako silný vůdce, ale sílu uplatňuje jen proti těžce zkoušené Ukrajině, oběti ruské agrese. Zatím se chová hůř než neblaze proslulý Neville Chamberlain uhýbající Hitlerovi.
Jak rychle a jednoduše lze fatálně poškodit kredit největší světové mocnosti. Trumpovi se to podařilo za několik týdnů. Nemělo by to nikoho překvapit, takto se choval už před volbami. Bylo jasné, že je to mstivý a nevypočitatelný egomaniak, jenž si lépe porozumí s diktátory než s demokratickými spojenci.
Trump boduje. U koho?
Na místní skalní Trumpovy fanoušky je zvláštní pohled. Vzhlížejí ke svému idolu, který na Evropu, tedy i na ně, zvysoka kašle. Chce ji ždímat enormně vysokými cly a oslabovat její ekonomiku. Dopadlo by to hlavně na jejich životní úroveň, aniž si to uvědomují. Vědí to voliči ANO, SPD, PRO, Motoristů a KSČM, nadšeně skandující Trumpovo jméno?
Zatím mají důvod ke spokojenosti, jelikož Trump oslovuje všechny populisty a proruské radikály všech barev. Andrej Babiš stále ostřeji zpochybňuje pomoc vlády anektované zemi, ačkoli máme podobnou historickou zkušenost. Ve stále širších kruzích se stává proputinovský kurz mainstreamem a Babišovým cílem je Ficův a Orbánův názorový okruh.
Zelenskyj kritizoval Trumpa
Ještě dál zašel motorista Filip Turek. „Možná je na čase se začít hlasitě zajímat o Podkarpatskou Rus,“ napsal na síti X. Těžko říct, jestli to byl jen jeden z jeho jednodušších vtípků z kategorie hajlování, nebo se definitivně zařadil do tábora extremistů. Je to jen malá ukázka, jaké proudy dnes Trump oslovuje. Co se jim líbí?
V posledních dnech došlo k názorové eskalaci mezi Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským. To je studená sprcha především pro ty, kdo bláhově uvěřili, že prezident největší mocnosti světa použije sílu proti zločinci, jenž v Evropě způsobil největší válečnou katastrofu od druhé světové války. Že se postaví za slabšího, za elementární spravedlnost a mezinárodní právo.
Koloniální diktát
Stalo se něco úplně jiného. Nejprve unikl do konzervativního deníku The Telegraph Trumpův návrh požadující 500 miliard dolarů z těžby ukrajinských nerostných surovin, tedy jejich polovinu, se lživou argumentací, že Spojené státy vynaložily na pomoc Ukrajině 300 miliard dolarů, které chce takto dostat zpět. Ve skutečnosti to bylo necelých 100 miliard a celková evropská pomoc byla vyšší (140 miliard).
Jak podotýká britský list, požadovaná částka by znamenala v poměru k ukrajinskému HDP větší zátěž než reparace Německa po první světové válce. Pro Ukrajinu je nedosažitelná. Podmínky bez amerických bezpečnostních záruk připomínají spíš koloniální diktát než smlouvu mezi spojenci.
„Je čestné takto zacházet s napadeným národem, který za cenu obrovských obětí po dobu tří let drží frontovou linii liberální demokracii? Kdo tady ve skutečnosti komu co dluží?“ ptá se The Telegraph. Trumpův postup nepřipomíná geniální transakční byznys, jímž se jeho stoupenci pořád ohánějí, ale gangsterské vydírání.
Zelenskyj měl tuto nevýhodnou smlouvu podepsat při návštěvě viceprezidenta J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci, což odmítl. Chce ji dopracovat do serióznější podoby. „Nemohu prodat naši zemi,“ říká.
O nás bez nás
Ukrajina nebyla následně pozvána na vstupní jednání ministrů zahraničí Sergeje Lavrova a Marca Rubia do Rijádu, ačkoli si to přál hostitel, saúdskoarabský princ Muhammad bin Salmán. Jednání „o nás bez nás“ připomíná nechvalně známý scénář Mnichova. Ukrajinci jej pochopitelně nehodlají respektovat. Aniž bylo cokoli oznámeno, výsledky si Putin pochvaluje, což lze přeložit i tak, že Trumpovi lidé nešetřili vstřícností.
Kreml stupňuje požadavky a přechází do propagandistické ofenzívy. Požaduje nejen dobytá území, ale i zbývající neobsazené oblasti čtyř nezákonně vyhlášených republik, demilitarizaci a omezenou suverenitu Ukrajiny. Odmítá přítomnost západních armád na jejím území a požaduje ústup jednotek NATO z velké části Evropy. Jakým právem si Lavrov drze diktuje, že Evropa nemá u jednacího stolu co dělat?
Americká strana tyto nehoráznosti nekomentuje a Trump naopak zaútočil na Zelenského. Důvodem je odmítnutí ponižujícího plánu a stížnost, že ukrajinská strana nebyla pozvána na jednání. Převzal přitom narativy ruské propagandy.
Jedním z nich je výzva Zelenskému ke konání prezidentských voleb, jinak si nebude moct sednout k jednacímu stolu. „Máme situaci, kdy na Ukrajině neproběhly volby, je tam stanné právo a rating tamního vůdce klesl na čtyři procenta,“ lže Trump. Aktuální rating Zelenského dosahuje 57 procent.
Lži a urážky
Nesmyslné bazírování na volbách souvisí s dalším lživým ruským stanoviskem, že Zelenskyj není legitimní hlavou státu, přitom postupuje podle ukrajinské ústavy. Umí si někdo soudný představit, že lze uskutečnit legitimní volby v době války, kdy je šest milionů běženců za hranicemi a pětina území je nelegálně okupována?
Trump mluvil s Putinem
Trump zašel ještě dál. Obvinil Zelenského z rozpoutání války. „Neměli jste s tím nikdy začínat. Mohli jste se dohodnout.“ Ukrajina prý mohla válku už dávno ukončit. Myslí to vážně? Jak ukončit? Úplnou kapitulací?
„Průměrně úspěšný komik Volodymyr Zelenskyj přemluvil Spojené státy americké, aby utratily 350 miliard dolarů, aby vstoupily do války, kterou nelze vyhrát, která nikdy nemusela začít,“ plácá a uráží Trump a vyhrožuje: „Diktátor bez voleb Zelenskyj by měl postupovat rychle, jinak mu nezbude žádná země.“ Prý odvedl „hroznou práci, jeho země je rozbitá a miliony zbytečně zemřely“. Kvůli komu?
Těžko popsat slušnými slovy výroky člověka, který dodnes neuznal demokratické volby ve vlastní zemi a paktuje se s diktaturou, kde slovo demokracie neexistuje. Nejlépe to asi vystihl bývalý britský premiér Boris Johnson.
„Ukrajina samozřejmě válku nezačala. Stejně tak můžete říct, že Amerika napadla Japonsko v Pearl Harboru. Samozřejmě že země, která prochází násilnou invazí, by neměla pořádat volby. Ve Spojeném království se v letech 1935 až 1945 nekonaly žádné všeobecné volby. Samozřejmě že Zelenského obliba není čtyřprocentní. Ve skutečnosti je zhruba stejná jako Trumpova.“
Záměna pachatele za oběť
Trumpovy choromyslné výplody odsoudila celá řada evropských státníků. „Je to záměna pachatele za oběť, což odpovídá ruskému narativu prezidenta Vladimira Putina. A abych byl upřímný, jsem poněkud šokován, že Donald Trump nyní zřejmě tento narativ sám přijal,“ prohlásil favorit blížících se německých voleb Friedrich Merz (CDU/CSU), jehož protiruské postoje nevoní Trumpově garnituře. Proto Elon Musk zasahuje do německé kampaně a podporuje antisystémovou Alternativu pro Německo z Putinovy stáje.
V této chvíli to vypadá, že Trumpova administrativa rezignovala na ochranu svobody a demokracie a nadbíhá Putinovým zájmům. U Trumpa poslední protiukrajinské útoky zamlžují, na které straně vyjednávacího stolu vlastně sedí.
O to silnější roli musí hrát Evropa, kterou se trumpovci spolu s putinovci snaží rozbíjet a oslabovat, i když za mnohé si může lehkovážnou a byrokracií sešněrovanou politikou sama. Místo nic neřešícího flagelantství musí projevit větší akčnost.
Šance pro Tuska?
Je to příležitost pro předsednictví Donalda Tuska třeba ke svolání mimořádné Rady EU, která by stanovila další postup. Evropa musí pootočit své priority, protože Trump už negarantuje ani evropskou bezpečnost. Nesmí dojít k situaci, že podmínky pro Ukrajinu a Evropu dojednané Putinem a Trumpem budou natolik nevýhodné, že nebude možná jejich akceptace, a zároveň nebude existovat plán B.
Znamená to například poskytnutí bezpečnostních garancí Ukrajině včetně vojenských jednotek střežících dojednaný mír v koalici ochotných, nevylučování budoucího členství v NATO a EU, finance na vojenskou a další pomoc, dohodu na rekonstrukci Ukrajiny a v neposlední řadě použití 300 miliard dolarů zmrazených ruských aktiv, která by mohla být použita na vyplacení Ukrajiny i na kompenzaci USA za její podporu. Že se budou Rusové soudit? Ať se soudí třeba desítky let. Putin je stále stíhaný válečný zločinec.
Možná ještě dojde k obratu. Některé kroky Trumpovy administrativy už začínají kritizovat i vlivní republikáni v Kongresu. Zatím se americký prezident chová jako amatérský Putinův rozehrávač. Neustále napadá svého předchůdce Bidena, ale „ospalý Joe“ nevrážel partnerům v nouzi kudlu do zad. Ukáže Trump někdy sílu tam, kde by se to očekávalo, nebo navěky zůstane slabochem potápějícím své spojence?
