Pavel Páral: Vláda čtyři roky tápala, teď se na poslední chvíli snaží řešit nedostupnost bydlení v Česku
Dostupnost bydlení v Česku je jedna z nejhorších v Evropě. V roce 2023 jsme byli na 23. místě z evropské sedmavacítky. Na běžný byt je třeba kolem třinácti ročních platů. Trvá už to dlouho a volby se blíží, přičemž vláda se nemá moc čím pochlubit. Ale za nějakou zkoušku to stojí. A tak ministr financí, který bydlení rozhodně nemá v kompetenci, spustil na poslední chvíli iniciativu, jejímž cílem je dostat na trh tisíce nájemních bytů.
Jde na to lépe než ministerstvo pro místní rozvoj, které ještě za Piráta Bartoše vymyslelo zákon na podporu bydlení, v němž měly obce motivovat majitele bytů, aby je pronajímali lidem v bytové nouzi, tím, že budou garantovat platbu nájemného i náhrady škody způsobené nájemníkem výměnou za přijatelnější nájemné. Tento spíše sociální program mimo levici nevyvolával žádné valné nadšení. Nicméně zákon počítal i s obecní výstavbou bytů za miliardové dotace. Měly být určené lidem, které obec potřebovala ke svému provozu, jako učitele, lékaře či další obecní zaměstnance. Že to zavánělo u nás tak častou protekcí a bratříčkováním, není třeba pochybovat.
Stanjura za pomoci týmu bankéřů, finančníků a ekonomů pár měsíců do voleb zkonstruoval docela reálnou cestu pro obecné zvýšení bytové výstavby zaměřené především na nájemní byty. Pilířem má být uvolnění pravidel pro penzijní fondy, aby mohly investovat do projektů nájemního bydlení. Buď přímo jako spoluvlastníci, nebo investoři do dluhopisů, které developeři vydávají k financování výstavby.
Dalším krokem má být to, aby členové bytových družstev měli možnost daňových odpočtů, obdobně jako to funguje u hypoték. Navíc státní Národní rozvojová banka by měla vytvořit fond na financování bydlení, do nějž bude vybírat peníze i od privátních investorů.
Jen uvolnění pravidel pro družstva by mohlo do bytové výstavby nainvestovat dvacet miliard korun, což je něco přes tři procenta z těch šesti set miliard, které si lidé na penzijku naspořili. Na trhu by se tak mohlo ocitnout až deset tisíc nových nájemních bytů, což je docela úctyhodné číslo.
Nicméně vůbec nic nevypovídá o oné problematické dostupnosti nájemního bydlení. Pokud by se totiž nic nestalo s nabídkou nových bytů na trhu, nové peníze by jen zvedaly jejich ceny. Došlo by k tomu samému jako před covidem, kdy extrémně levné hypotéky dostupné skoro každému zvedaly poptávku a tím i ceny nemovitostí. Mimochodem po celé Evropě. Teprve zvýšení úroků v souvislosti s bojem proti inflaci srazilo poptávku a vedlo k dílčímu zlevnění bytů, které už je zase pryč, protože úroky z hypoték začaly zase, byť pomalu klesat a ceny růst.
Náš problém je především v pomalosti, s jakou reagují nabídky nových staveb na poptávku. Stanjura ve své iniciativě navrhuje, aby v některé z nejbližších novelizací stavebního zákona dostaly bytové projekty přednost a ve stavebním řízení mohly předbíhat jiné stavby.
Jako rychlá akce je to sice fajn, ale až tak moc nepomůže. Stavební řízení je s každou novelizací složitější a složitější. Nyní platný stavební zákon má o polovinu paragrafů více než ten předcházející. A s navazujícími předpisy na ochranu přírody či památek řízení prodlužuje. Problém je také územní plánování, kdy zejména velká města mají prastaré územní plány, které je třeba pro velké projekty náročně upravovat. Například pražský územní plán je z roku 1999. A stále platí dost zastaralé omezení výšky staveb, které je možné v Praze stavět. Což snižuje efektivní využití stavebních pozemků.
Nikdo především neřeší těžkou nemoc našeho stavebnictví, kterou jsou přemrštěná práva různých spolků a iniciativ, které mohou svými námitkami a žalobami blokovat zahájení stavby i několik let.
Na to všechno měla tato vláda čtyři roky svého volebního období, ale podařilo se jí jen vytvořit ostudu kolem stavebního řízení, které stejně spoustu věcí neměnilo k lepšímu, a jeho havarovaná digitalizace ten chaos jenom podtrhla. To, že jeho velkou část připravila Bartošova předchůdkyně z ANO Klára Dostálová, si už moc nikdo nepamatuje.
A dobré nápady, s nimiž přišel last minute Stanjura, už pověst vlády v této oblasti moc nenapraví. Ale ta příští by je určitě zahazovat neměla. I když je to kampaň.
