Petr Sokol: Osm důvodů, proč sledovat nedělní německé parlamentní volby

Německo je nejenom nejlidnatějším státem EU, ale také ekonomicky i politicky nejvlivnější silou starého kontinentu.  Složení jeho vlády a parlamentu má díky tomu vždy zásadní dopad na politiku celé Unie a kondice německého hospodářství se výrazně přelívá do řady okolních států, včetně naší země. Pro Českou republiku i celou EU jsou proto německé volby vždy nejdůležitější na celém starém kontinentu. Nyní se navíc hraje o možnost revize Green Dealu či postoj k válce na Ukrajině, na což v obou případech mají hlavní německé politické strany odlišné názory. Lze to ilustrovat na čerstvém výroku bavorského zemského premiéra a lídra bavorské Křesťanskosociální unie (CSU) Markuse Södera, který se v závěru kampaně vyslovil pro zrušení zákazu spalovacích motorů. Pokud tenhle názor převládne v Německu, bude to mít vliv na celou Evropu.

Tahle otázka se zdá dopředu vyřešená. Všechny průzkumy signalizují vítězství aliance křesťanských demokratů (CDU) a jejich sesterské strany z Bavorska (CSU). Jejich společný lídr Friedrich Merz, dlouholetý názorový oponent Angely Merkelové se proto už může chystat do Spolkového kancléřství. Míra jeho vítězství ale zásadně ovlivní, jak moc bude moci tento konzervativec, fanoušek kapitalismu a jednoznačný podporovatel Ukrajiny i hluboké spolupráce s USA otočit politickým kormidlem doprava.   

Na porážku jde ve volbách naopak původní hlavní Merzův vyzyvatel – kancléř, šéf sociálnědemokratické strany SPD a jeden ze symbolů Green Dealu – Olaf Scholz, který většinu končícího funkčního období vládl v „semaforové koalici“ se Zelenými a liberální FDP. 

Necharismatický Scholz teď bojuje už jen až o třetí místo se Zelenými, protože je předehnala pravicově protestní Alternativa pro Německo. Pro Scholze jsou volby navíc bojem o setrvání v politice. Špatný výsledek či dokonce odchod z vládních křesel by znamenal jeho politický konec a pravděpodobný nástup nejpopulárnějšího politika nejen v řadách SPD, ale i mezi celou veřejností – současného ministra obrany Borise Pistoriuse – do čela sociálních demokratů.

Nejvíce sledovaným momentem voleb bude bez pochyby výsledek pravicově protestní Alternativy pro Německo (AfD). Ta si v posledních volbách do Bundestagu připsala 10,4 % a obsadila páté místo. Teď by pro ni bylo neúspěchem nezdvojnásobit minulý výsledek. Navíc téměř nikdo nepochybuje, že protimigrační, euroskeptická a proruská Alternativa skončí v letošních volbách druhá a poprvé od vzniku Spolkové republiky v roce 1949 „rozbije“ dominantní tandem aliance CDU-CSU a sociálních demokratů.

Před čtyřmi lety AfD dokázala vyhrát ve dvou spolkových zemích – východoněmeckém Sasku a Durynsku. Nyní se očekává, že opanuje celé území bývalého východního Německa s výjimkou Berlína, který je díky bývalému Západnímu Berlínu smíšený.

Německé volby mohou být také brány jako první test, jak funguje zasahování podnikatele a nyní už i člena Trumpovy administrativy Elona Muska do politiky evropských států. Musk si právě v Německu jako svého favorita vybral Alternativu pro Německo a veřejně podpořil její kandidátku na post kancléřky Alici Weidelovou. Musk bude zřejmě posílení protestní strany vydávat za svůj úspěch, ačkoli nové hlasy Alternativě v reálu přinese spíše odpor části voličů k tradičním stranám a jejich dosavadní neschopnosti vyřešit problém s migrací.

Německou předvolební kampaň totiž doprovázela série útoků na několika místech země, při nichž pachatelé s migračním původem zabili různým způsobem několik obětí. To ještě posílilo tlak na změny v migrační politice, které jsou už dlouho v Německu velkým tématem. Předpokládaný vítěz voleb – Friedrich Merz a jeho aliance CDU-CSU – zareagoval zejména na krvavý útok na školku v bavorském Aschaffenburku prolomením letitého tabu a nechal si svůj návrh na zpřísnění protimigračních opatření, například v podobě stálé kontroly hranic či zadržení všech osob určených k vyhoštění, v Bundestagu odsouhlasit i pomocí hlasů Alternativy pro Německu. Podle levice tím CDU-CSU a její lídr zničili tzv. protipožární zeď (Brandmauer) – princip, podle něhož s AfD dosud žádná parlamentní strana na žádné úrovni nijak nespolupracovala. Tento moment by mohl být rozhodujícím v celé kampani. Levice, která proti hlasování pořádala desetitisícové demonstrace, věří, že krok odežene křesťanským demokratům voliče. CDU-CSU zase doufá, že tímto krokem zastaví nárůst AfD. Samotná Alternativa tento moment oslavovala jako konec své izolace a otevření cesty k možné budoucí „bahamské“ koalici. Tak se totiž v Německu říká hypotetické koalici stran, jejichž zavedené barvy tvoří vlajku karibských Baham – černých křesťanských demokratů, žlutých liberálů z FDP a modré Alternativy pro Německo. Tuhle variantu ale oba potenciální partneři AfD rezolutně vylučují.

Zatím se žádný výrazný posun ve volebních preferencích ani jedním směrem ovšem neodehrál. Vzhledem ke krátkému času do voleb se ale může projevit až u volebních uren. 

Výsledek AfD ve výsledku ovšem stejně sehraje jen nepřímou (chcete-li negativní) roli, protože se stranou Alice Weidelové nechce nikdo spolupracovat. Pravicová CDU-CSU dokonce jednoznačně vyloučila byť i jen úvahy o tom, že by si nechala od Alternativy podpořit svou menšinovou vládu.

CDU-CSU navíc nebude mít v budoucím Bundestagu téměř jistě žádného dostatečně silného partnera od středu doprava, takže bude po volbách pravděpodobně odkázána na to, aby se spojila s některou z levicových stran „dosavadní“ semaforové koalice, a to buď sociálními demokraty dosavadního kancléře Olafa Scholze nebo Zelenými vicekancléře Roberta Habecka. Výsledek dalších stran kolem pěti procent při tom může vytvořit i situaci, kdy se bude muset aliance Friedricha Merze spojit s oběma nechtěnými partnery, protože ztráty SPD mohou být nakonec tak velké, že ani to, čemu se říká velká koalice, nebude stačit na parlamentní většinu. Pak by Německo mělo „keňskou“, tedy černo-červeno-zelenou koalici křesťanských a sociálních demokratů se ‚Zelenými.

Kartami celkového výsledku může zásadně zamíchat trio stran, které bojují o samotný vstup do Bundestagu. Spíše pod hranicí pěti procent, která je bránou ke vstupu do parlamentu, se nyní nachází liberálové Christiana Lindnera z FDP. Ekonomicky liberální strana a programově nejbližší partner CDU-CSU byla dlouho součástí Scholzovy vlády a teď pyká za to, že nedokázala bránit tvrdým greendealovým opatřením tohoto kabinetu.

Podobně je na tom ale i původní černý kůň nedělních voleb – Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW), která odpovídá české koalici Stačilo!. Jde o krajní levici, která ovšem vystupuje silně proti migraci. V tom se liší od druhé verze krajní levice – postkomunistické a progresivní strany Levice, která má podle posledních odhadů největší šanci se do Bundestagu dostat, protože se zřejmě v závěru kampaně dokázala svézt na vlně odporu vůči AfD, zatímco straně Sahry Wagenknechtové v závěru trochu došla šťáva.

Výsledky boje o pět procent či tři přímé mandáty, které také umožňují vstup do parlamentu, i celkové rozložení sil budeme znát v neděli večer relativně brzo, protože volební místnosti se uzavřou v 18 hodin a sčítání urychlí i to, že minimálně polovina Němců již svůj hlas odevzdala dopředu prostřednictvím korespondenčního hlasování.