Hanebný cynismus kádrů ANO aneb „Diplomat“ Radek Vondráček a Trumpův potravní řetězec
Neuvěřitelné výroky Donalda Trumpa měnící geopolitické uspořádání zároveň ukazují, kde kdo stojí. Je to místy nechutná podívaná. Dno zatím nenašel bývalý předseda sněmovny Radek Vondráček, jenž má zřejmě za úkol oslovit dezoscénu tou nejprimitivnější rétorikou.
Současný dramatický vývoj nepostrádá tragikomické prvky. Část dosavadních podporovatelů Trumpa naletěla, když očekávala, že se vymezí proti Putinovi. Trumpovi příznivci reaganovského střihu dnes připomínají osud Miloše Zemana, jehož Rusko hodilo přes palubu. Trump si chce rozdělit vliv ve světě mezi Čínou a Ruskem, které nepovažuje za hrozbu, a tím jde proti zájmům Evropy a České republiky.
Co je vlastenectví?
Část Trumpových stoupenců už možná pochopila, že se zmýlila. Někteří budou hledat hlavní problém v Evropě. Další budou aplaudovat Trumpovým šíleným kouskům nadále, i když nikdo neví, co bude na jejich konci. Zatím neudělal jediný krok v zájmu České republiky.
Trump jde mimochodem hrozbami celních válek i proti zájmům velkoprůmyslového magnáta Andreje Babiše, který to zatím nedává najevo. Také tím, že požaduje minimálně zdvojnásobení výdajů na obranu členských zemí NATO. Místní dezoscéna si ví rady. Chce vystoupit z NATO, ale šéf ANO zatím nic takového neříká.
Asi nejsměšnější jsou náhle zrození podporovatelé Ameriky z okruhu SPD, Motoristů, PRO a Trikolory, kteří si na profily dávají americké vlaječky, přičemž donedávna sdíleli ruské narativy, že Spojené státy jsou říší zla. Možná se radují vzhledem k Trumpově nevypočitatelnosti předčasně, ale už nyní napáchal na transatlantické vazbě více škody než kdokoli z jeho předchůdců v Bílém domě.
Radek Vondráček o výrocích Donalda Trumpa
Je zarážející, kolik se dnes k Trumpovi hlásí tzv. „vlastenců“. Jenže skutečné vlastenectví předvádějí Ukrajinci, kteří už tři roky brání krví svoji vlast před silnějším agresorem. Každý, kdo teď tleská Trumpově nevybíravému nátlaku na Zelenského, vůbec netuší, co to je. Nic takového v sobě nikdy neměli, jen osobní malost a zbabělost.
„Diplomat“ Vondráček
Mezi hlasité podporovatele Trumpa patří i ANO, jež se ovšem kvůli absurdním a chaotickým krokům amerického prezidenta dostává do žinantní situace. Jejich elektorát je v podpoře Trumpa rozpolcený a je jasné, že kdo ho dnes nekriticky hájí, hájí i zájmy Putina, jenž se znovu dostává do hry. To neznamená s novou americkou administrativou nejednat, ale nepůsobit přitom mnichovansky, slabošsky, odpudivě.
Když pomineme radikální národoveckou scénu, od které nelze nic jiného než tyto charakteristiky očekávat, nejdále v tomto trendu zachází Radek Vondráček, jenž by se rád v potenciální vládě ANO ucházel o post ministra zahraničí. Jak by se dnes choval na místě Jana Lipavského?
Stejně jako v poslední nedělní Partii. Na otázku, co říká tomu, že Trump označil Zelenského za původce války a chybu vidí na jeho straně, Vondráček odpověděl: „To je typické pro Evropu, prostě my se budeme zabývat jednou větou, místo abychom se bavili o tom podstatném. On prostě tuhle nadsázku a humor používá docela často.“
Od Vondráčka, jenž údajně poslouchá celé Trumpovy projevy (sic!), nelze vzhledem k jeho ustrojení očekávat brilantní přípravu, ale co je pro něj nepodstatná nadsázka a humor, tím se vážně zabývá celý svět. Tato slova nevyslovili Putinův psychicky narušený apologeta Medveděv nebo čelný propagandista Solovjov, ale prezident největší světové mocnosti.
Vondráček ale neměl dost. Když byl konfrontován, zda souhlasí s dalším Trumpovým výrokem, že je prezident Zelenskyj diktátor, zaútočil na ukrajinského prezidenta, že si to údajně zavinil sám, když označil amerického prezidenta za oběť dezinformační bubliny.
Necitlivá sprosťárna
„Donald Trump reaguje po svém. Ukazuje místo Volodymyra Zelenského v potravním řetězci v rámci geopolitiky,“ děl Vondráček. Za tuto necitlivou sprosťárnu by se měl vzdát poslaneckého mandátu. Jenže co by koaličnímu politikovi neprošlo a navždy by se znemožnil, hnutí ANO přejde mlčením. Možná naopak dostal pár pochvalných SMS.
Doplňme, že Zelenskyj tak reagoval na nehorázné Trumpovy lži, že má podporu jen čtyř procent obyvatel, že je nelegitimním prezidentem a měl by proto rychle uspořádat volby, což není z mnoha důvodů možné. Postupuje přitom podle ukrajinské ústavy. Trump skutečně šířil ruskou dezinformační propagandu.
To je další důkaz Vondráčkovy politické způsobilosti, což by ovšem v jeho případě vůbec nemělo překvapit. Pamětihodná je jeho návštěva Moskvy v roce 2018. Tehdejší předseda Poslanecké sněmovny se sešel s předsedou Státní dumy Vjačeslavem Volodinem a předsedkyní horní komory Valentinou Matvijenkovou, přičemž oba jsou už od roku 2014 na sankčních seznamech EU a USA.
Oficiální místa v Moskvě ocenila Vondráčkovu snahu o normalizaci česko-ruských vztahů. Vondráček byl vytěžen i místní propagandou. Web Sputnik opatřil jeho návštěvu titulkem „Předseda českého parlamentu označil odpor vůči sankcím USA za hlavní cíl české diplomacie“.
Způsobilý do Babišovy vlády
Vondráček má v nových časech pro funkci ministra zahraničí všechny předpoklady. Především hanebný cynismus. Zatímco vůči Trumpovým lžím a Putinově agresi si dává „diplomatickou zdrženlivost“, peskuje Trumpovy kritiky, třeba prezidentova poradce Petra Koláře, co si to vůbec dovoluje. Přitom se ANO tak verbálně bije za svobodu slova a bojuje proti jednomu „správnému názoru“.
Nejen vláda, ale i opozice budou ovšem konfrontovány s novými výzvami. Evropa se musí posunout nejen s vyššími výdaji na zbrojení, s nimiž má ANO problém, a nenechat se zatlačit do kouta.
Evropské země připravují nový balíček vojenské pomoci pro Ukrajinu v hodnotě 20 miliard eur. Má se na něm podílet „koalice ochotných“, jelikož se nechce brzdit „mnichovanskou koalicí“ Orbána a Fica nakloněnou Kremlu. Česká republika tento záměr podporuje. V jaké koalici by se octla vláda Andreje Babiše a Radka Vondráčka?
