Petr Havel: Zemědělci budou opět protestovat. Některé jejich požadavky jsou oprávněné
Ve čtvrtek 27. února se občané (nejen) naší země setkají na silnicích ve zvýšené míře opět po nějaké době s těžkou zemědělskou technikou. Zemědělci napříč EU, včetně těch našich, totiž připravili další protesty proti aktuální podobě Společné zemědělské politiky Unie, a chtějí tak upozornit na rizika, která jejich podnikání přináší.
Mezi hlavní požadavky zemědělců patří přitom větší ochrana evropského trhu před dovozy levnějších surovin a potravin z nečlenských zemí EU a snížení stále rostoucí zemědělské byrokracie. Ta je totiž i přes proklamace EU i některé dílčí kroky na evropské i národní úrovni stále značná a jejím důsledkem je pak administrativní nárůst nákladů na produkci zemědělských surovin a následně na růst cen potravin. Na tuto skutečnost upozorňují zemědělci opakovaně, přičemž snižování byrokracie lze považovat za žádoucí a příslušný požadavek za legitimní. Zejména proto, že právě nadměrná byrokracie snižuje cenovou konkurenceschopnost evropských zemědělců vůči jejich zahraniční konkurenci, a proto také požadují vyšší ochranu evropského trhu.
Farmářům z EU vadí zejména podpis dohody se sdružením jihoamerických států Mercosur a pokračování bezcelních dovozů z Ukrajiny, v obou případech se ale důsledky takových importů poněkud přeceňují. Objem dovážené produkce má být totiž regulován množstevními kvótami a po jejich překročení by nastoupila cla, která by případné nadměrné dovozy zdražila (a evropské zemědělce ochránila). Dohoda s Mercosur je navíc výhodná pro uplatnění evropské průmyslové produkce, zvláště ve světle potenciální obchodní války s USA. Výhodná je ale také pro evropského spotřebitele, neboť na trh EU by se mohlo dostat více (ale ne zase tolik, aby byl evropský trh zahlcen) levnějších surovin k výrobě potravin.
Evropští zemědělci sice poukazují na (pravdivou skutečnost), že mimo EU se neuplatňují tak přísné standardy jako v EU a že takto dovážené suroviny a potraviny mohou být nebezpečné, to je ale pravda jen částečně. Potenciálně nebezpečné potraviny se do EU nemohou dovážet ani v současné době a platí také, že některá rizika plynoucí z dovozů jsou nadhodnocována. Například takové použití růstových hormonů v chovech hospodářských zvířat je zakázáno i mimo EU, přičemž například v USA k tomu došlo dříve než v EU, byť Spojené státy nejsou členem Mercosur. Tak či tak má EU v ruce celou škálu opatření, které mohou kromě kvót další dovozy omezit, což je právě požadavek na dodržování standardů EU. Kromě toho vstoupí v platnost na konci letošního roku povinnost prokazovat, že zemědělská a lesnická produkce nepřispívá k odlesňování, což importy, minimálně z Mercosur, omezí také.
Trochu jiná situace je pak v dovozech především zemědělských komodit z Ukrajiny. Objem dovozů z Ukrajiny v porovnání s obdobím po zahájení válečného konfliktu výrazně poklesl, přičemž situaci Evropská komise on-line monitoruje a jednou za 14 dní zveřejňuje. I když se o tom téměř nemluví, větším problémem pro EU jsou v poslední době spíše dovozy surovin (například pšenice) z Ruska, které k tomu ovšem využívá jiné země, například Turecko. Do ČR se přitom z Ukrajiny dováží především drůbeží maso a cukr. Podíl ukrajinského drůbežího na našem trhu je ale velmi malý (v jednotkách procent), mnohem více se ho vozí ze sousedních, členských zemí EU, jako je Polsko, Maďarsko nebo Slovensko. Také vozy cukru z Ukrajiny do ČR jsou přeceňovány – loni to bylo necelých 30 000 tun, tuzemská produkce cukru se ale blíží objemu 600 000 tun, a ČR navíc vyváží téměř desetkrát více cukru, než kolik jej dováží. Pokud se týká obilovin a olejnin z Ukrajiny, pak EU ve zmiňovaném monitoringu dovozů z Ukrajiny naši zemi ani nezmiňuje, protože objemy importů jsou minimální.
Zemědělci z EU také požadují podporu evropské občanské iniciativy „Stop falšovaným potravinám“, jejímž cílem je odtajnění skutečné země původu potravin. Již léta ale platí povinnost daná EU u jednosložkových potravin původ prokazovat a pro spotřebitele zveřejňovat, a to u masa, ovoce a zeleniny. Lze jen dodat, že v případě vícesložkových potravin by bylo prokazování původu velmi složité, neboť to se v čase mění a výrobci a obchodníci by museli aktualizovat příslušné informace na obalech potravin, nehledě na to, že by se na obaly často ani v konkurenci dalších povinně uváděných údajů nevešly.
Ne všechny požadavky protestujících zemědělců jsou tak splnitelné, minimálně ne v krátkodobém horizontu. Jejich tlak navíc také již některé výsledky má – součástí nedávno prezentované vize evropského zemědělství se mluví jak o snižování byrokracie, tak o cílenější ochraně evropských zemědělců a dokument také již přímo nehovoří o redukci stavů hospodářských zvířat. I tak lze ale předpokládat, že vzhledem k probíhající koncentraci malých evropských zemědělských farem část takových farmářů se svým podnikáním skončí – to je ale už léta probíhající proces, který započal ještě před podpisem dohody s Mercosur i před zahájením válečného konfliktu na Ukrajině.
