Viktor Orbán s Vladimirem Putinem. (5. 7. 2024)

Viktor Orbán s Vladimirem Putinem. (5. 7. 2024) Zdroj: ČTK / AP / Valeriy Sharifulin

Viktor Orbán s Vladimirem Putinem. (5. 7. 2024)
Viktor Orbán s Vladimirem Putinem. (5. 7. 2024)
Viktor Orbán s Vladimirem Putinem. (5. 7. 2024)
Vladimir Putin hostil Viktora Orbána (17. února 2016).
Viktor Orbán u Vladimira Putina (červenec 2024).
5 Fotogalerie

Putinovi zbrojnoši v akci. Orbán a Fico hrozí zablokováním mimořádného summitu k Ukrajině

Jiří Sezemský

Babišovi přátelé Viktor Orbán a Robert Fico vyhrožují, že zablokují mimořádnou radu EU svolanou kvůli schvalování pomoci Ukrajině. To v situaci, kdy Bílý dům vyhrožuje jejím úplným přerušením. Evropa bude muset najít cestu, jak Putinovy zbrojnoše obejít.

Maďarský předseda vlády Viktor Orbán setrvale vybočuje z řady. Po ostudném výkonu prezidenta Trumpa a viceprezidenta Vancea, kteří neprojevili sebemenší empatii a velkorysost vůči představiteli terorizované Ukrajiny, se Orbán jako jeden z mála státníků postavil na jejich stranu.

Kontrast dvou přijetí

Společný postup byl patrný už před americkými volbami, kdy Orbán Trumpa podpořil jako muže, který rychle vyřeší ruskou invazi. Nyní se ukazuje, že je toho schopen pouze za cenu drsného a ponižujícího nátlaku na oběť války, zatímco vůči jejímu původci nevznesl jedinou podmínku, která by ho mohla bolet.

Nelze se proto divit reakcím Volodymyra Zelenského, který zatím od Američanů neslyšel žádný plán řešení války, než že jeho země má podstoupit velké ústupky bez bezpečnostních garancí a ještě musí odevzdat část svého nerostného bohatství státu, který se k němu chová nepřátelsky a povýšeně. Tady není prostor pro jalové debaty, kdo je a není agresor.

Přestřelka stále pokračuje, ačkoli Zelenskyj vyjádřil přání pokračovat v jednání, po stopadesáté poděkoval za americkou pomoc, ale nevidí důvod k omluvě či dokonce k odstoupení. K tomu ho vyzývají někteří členové Trumpovy administrativy, což nadále fascinujícím způsobem snižuje jejich soudnost.

Každý den odhaluje nové dno. Zatím snad nejabsurdnější výhradu předvedl „umírněný“ ministr zahraničí Marco Rubio, jenž Zelenskému vyčetl, že prý na schůzce příliš otevřeně prosazoval ukrajinské postoje a varoval před ruskou věrolomností. Myslí to opravdu vážně? Co měl proboha dělat jiného? Ostatně věřit Putinovi může jenom šílenec.

Konflikt v Bílém domě zároveň rozkrývá, kde kdo stojí. Proto byl velmi důležitý následný summit v Londýně stojící na počátku formování koalice Evropa plus, jak ji označují britská média, která chce Ukrajině krýt záda a hodlá vstoupit do vyjednávání o mírových podmínkách se Spojenými státy. Důstojné přijetí Zelenského na britské půdě nemohlo být kontrastnější, včetně schůzky s králem Charlesem III.

Bez Evropy a Ukrajiny nemůže být dosažený žádný relativně smysluplný mír. Jakýkoli jednostranný diktát uzavřený podle scénářů Kremlu nemůže mít pevné základy. I to je jeden z důsledků roztržky v Oválné pracovně.

Orbán na scéně

V této situaci se vynořil Viktor Orbán, jenž nepropásl příležitost znovu prokázat, ke komu chová přízeň. Vyhrožuje EU, že zablokuje její mimořádnou radu, která bude projednávat bezpečnostní otázky a navýšení pomoci Ukrajině. K tomu paradoxně vyzývá Evropu i Trump, jehož maďarský premiér nekriticky adoruje.

Orbán se postavil na druhý břeh a ignoruje veškeré evropské iniciativy. Opakovaně brzdil přijímání protiruských sankcí, nyní vyzývá k jejich zrušení. Maďarsko jako jediný zástupce Evropy hlasovalo po boku Spojených států a Ruské federace proti rezoluci Valného shromáždění OSN odsuzující ruskou agresi. Je to sice jen právně nezávazná deklarace, ale názorně ukazuje, jaké cíle kdo zastává.

Maďarský premiér jde ještě dál. Zatímco většina Evropy včetně nečlenských zemí EU formuluje s Ukrajinou pozice pro složitá vyjednávání se Spojenými státy, Orbán ji vyzval k jednání s Moskvou. Neslyšel snad nedávné výroky ministra zahraničí Sergeje Lavrova?

„Nevím, co by Evropané u jednacího stolu dělali, když by si k němu sedali s cílem ve válce pokračovat,“ říká Lavrov. Ve válce chce do konečného vítězství pokračovat Putin. Moskva zároveň odmítá úvahy o vyslání evropského mírového kontingentu na území Ukrajiny a chce se vrátit k zavrženému návrhu smlouvy z jara 2022, který by fakticky znamenal demilitarizaci Ukrajiny a omezení její suverenity.

Od ruských představitelů nelze nic jiného očekávat. Umožňuje jim to vstřícnost Trumpa, jenž prohlašuje, že se – na rozdíl od Ukrajiny – nebude vůči Putinovi vymezovat. Zřejmě si představují, že Evropu a Ukrajinu postaví před hotovou věc.

Orbánovi se bortí jeho představa, že všechno zařídí Trump, což je i dosavadní mantra hnutí ANO a místní proputinovské scény SPD, Motoristů a Stačilo!. ANO dnes netuší, jak se má k Trumpovým nevypočitatelným výkrutům postavit.

Přidal se Fico

K Orbánovi se podle očekávání připojuje slovenský premiér Robert Fico. I on vyhrožuje, že zablokuje summit, pokud nevyzve Kyjev k obnovení dodávek plynu. Už dříve se nechal slyšet, že Ukrajinu nenávidí, a proto mu jistě neotesané chování Trumpa vůči Zelenskému vyhovuje.

Evropa, nebo aspoň její většina se zapojením nečlenů EU Velké Británie, Norska a Kanady, bude muset projevit mimořádnou akceschopnost. Trump s Putinem v zádech tlačí na pilu, než se koalice zemí ochotných zesílit obranyschopnost Evropy a Ukrajiny zkonsoliduje.

Babiš by měl kápnout božskou, kam patří. Trumpa před volbami nejhlasitěji adorovalo hnutí ANO. Teď jejich favorit v červené kšiltovce hází Evropu přes palubu a tlačí NATO do výrazného zvýšení výdajů na obranu. Podpoří ho Babiš? Postaví se za většinový evropský proud, nebo se zařadí po bok svých kamarádů Fica a Orbána, stále otevřeněji kolaborujících s Putinem?