Karel Steigerwald: Where are you from? US. Sorry
Před válkou se lidé vždy veselí. Užívají života, holdují míru. Válku přicházet nevidí, i když jim kope do dveří. Říká se tomu tanec na sopce. Viditelné je toto neštěstí jen v minulosti.
Na letišti v Hongkongu čekal minulý týden český umělec. Vedle něj elegantní dáma. Ta načala hovor: Where are you from? Čech odpoví: Prague, Czech Republic. Dáma: Oh, wonderful city! Čech: And where are you from? Dáma zaváhá. US, řekne. A tiše dodá: Sorry. Pak se jejich cesty navždy rozdělí.
Na budapešťském hradě zastavil v roce 1914 maďarský občan cizince. Promiňte mi otázku, řekl. Jak se vám jako cizinci líbí Budapešť? Cizinec zaváhal. Krásné jaro, řekl… Pak dodal rozpačitě: Cizinci jste vy. Já jsem Angličan. Pak se jejich cesty navždy rozdělily.
Američanka se stydí za US. Maďara neurazilo, že ho někdo považuje za cizince v jeho zemi. Cítil, že to nějakým způsobem vlastně tak je. Angličané jsou všude doma. To je pak těžké, co s cizinci. Asi je rozliší jen jazyk: kdo nemluví anglicky, je i doma cizinec.
Myšlenka, já jsem z US, sorry, zazněla minulý týden na planetě pravděpodobně poprvé. Sto a více let toužila polovina planety žít v USA. V zemi, kde je nejvíc svobody, bohatství a lidskosti. (Až na ty Indiány, že.)
To bylo tenkrát. Dnes, na konci cesty, se dáma na cestách stydí, že je z USA.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
