Kdo se nebojí Putina? Okamura a senátorka Kovářová otevřeně kopírují ruské zájmy, a nejsou sami
Ruska se nebojíme, nic od něj nehrozí, a proto nechceme zbrojit. Tento neojedinělý názor nyní předvedli Tomio Okamura a senátorka Daniela Kovářová. Je to velmi nebezpečné zjednodušování reality v době, kdy se lámou geopolitické sféry vlivu.
Světový řád se otřásá v základech, jak předjímali místní fanoušci Donalda Trumpa. Jenže jinak, než mnozí z nich doufali a pochopili, že tudy cesta nevede. Smysluplnou alternativou nejsou vstřícné vztahy s válečným zločincem, politický i obchodní radikalismus oslabující transatlantickou vazbu a bourání bezpečnostních garancí, na něž jsme byli od druhé světové války zvyklí.
Všechno je jinak
Symbolem těchto amorálních změn, kdy se za oceánem maže mezi stovkami nepohodlných slov i pojem demokracie, je zastavení vysílání Svobodné Evropy. Speciálně pro východní Evropu to obnáší mimořádně nešťastnou symboliku. Nadšeni jsou komunisté a jejich soukmenovci, toužící po tlusté čáře za totalitní minulostí.
Trump dává Evropě najevo, že všechno bude jinak. Sama teď musí převzít hlavní odpovědnost za svoji obranu před bezpečnostními hrozbami. Tlačí na evropské spojence, které respektuje méně než Putinův fašistický skanzen, aby razantně zvýšili výdaje na modernizaci svých armád.
Tím se ovšem dostává do rozporu s jeho místními farizejskými roztleskávači, kteří mu dávali bianco šek jen pro rychlé vyjednání míru na Ukrajině. Je jedno, za jakou cenu. Drhnout začíná i tento slib, jelikož Trump se zatím projevuje jako nedůrazný vyjednávač, který nemá realistický plán na stabilní urovnání ruské agrese.
Nečekaně razantní zásahy do pilířů bezpečnostní architektury vyvolaly logickou reakci. Evropa a její spojenci se chystají nejen na půdě EU, ale i v nově se formující koalici třiceti zemí i mimo unii (Velká Británie, Norsko, Kanada, Austrálie, Nový Zéland…) zvednout tuto výzvu. Formují se obranné výdaje za stovky miliard eur, zahrnující koordinované nákupy vojenských systémů z evropských zbrojovek.
Evropa zvedla výzvu
Je to obrovský zlom, který ve skutečnosti zažehl až trumpovský náraz na realitu. Při pohledu na jeho počínání se musí počítat s tím nejhorším, co z Bílého domu prosakuje. Tedy i se zprávami, že Spojené státy chtějí vycouvat z evropského velení NATO. To by znamenalo zásadní přeformátování evropské obrany a konec NATO v současné podobě.
To vše jsou velmi vážná fakta a indicie, jimiž se musí zabývat všechny zodpovědné vlády. Jakékoli podceňování ruské hrozby, a zdaleka nejde jen o Ukrajinu, která tři roky zadržuje ruské hordy dál od našich hranic, jsou za těchto okolností vlastizradou.
Evropská reakce vyvolává neskrývané pohoršení Kremlu, o čemž svědčí nedávné prohlášení Putinova mluvčího Dmitrije Peskova. „Každý den slyšíme signály ze strany Bruselu a evropských metropolí, které se týkají plánů na militarizaci Evropy, což je v zjevně v rozporu s postojem prezidentů Ruska a USA hledat způsoby, jak vstoupit do procesu mírového urovnání. Evropa se zatím sama militarizuje a spíše se změnila ve válečnou stranu.“
Okamurův úsudek
Podobné ozvěny se jako přes kopírák ozývají i u nás, což značí jednu vrstvu komunikační linie. V Evropě ji na úrovni vlád dnes reprezentuje jen Putinův kolaborant Orbán, jenž se sám postavil do ofsajdu.
Cílem této linie je zpochybňovat ohrožení Evropy ruskou agresí a zvyšování výdajů na obranu. Do této skupiny se řadí konglomerát SPD-Trikolora-PRO-Svobodní, přičemž Svobodní spáchali zařazením na kandidátky Okamurova hnutí usilujícího o vystoupení z NATO rituální sebevraždu.
Okamura nevěří zpravodajským službám, nechápe, co se v Evropě děje a odmítá vyšší náklady na obranu. „Nemyslím si, že je Rusko hrozba, já věřím svému vlastnímu úsudku. Já jsem pročeský, pronárodní politik. Věřím vyjednávacím schopnostem Donalda Trumpa. Já věřím demokracii a svobodě,“ sdělil webu Novinky.
To je velmi eufemistické vyjádření současného stavu. Podmínky zatím diktuje Putin a jeho představy jsou se svobodou a demokracií neslučitelné. K čemu je „pronárodní“ pozice, když by nikdo negarantoval její bezpečnost? Okamura hraje populistický hazard s deseti miliony obyvatel Česka a není v tomto úsilí jediný.
Kovářovou Putin neděsí
Ještě přímočařejším způsobem se předvedla nezařazená senátorka Daniela Kovářová při projednávání pozic vlády k jednání Evropské rady na půdě horní komory. „Válka na Ukrajině pomaličku končí. Čekala jsem radost, místo toho dostávám zbrojení,“ uvedla.
„Česká republika není ve válce, nemá s žádným státem na celém světě spor. To jenom naše vedení má silné řeči. Některé z vás děsí Putin. Je to zvláštní, mě Putin neděsí, možná je to tím, že jsem z Ostravy a v době, kdy jsem se narodila, sahalo Rusko skoro až k Ostravě. Dneska je mnohem menší,“ pokračovala v bizarním výkladu.
Senátorka vstoupila na hodně tenký led. Až příliš se projevuje její blízkost ke klausovskému okruhu, otevřeně podléhajícímu narativům Putinova režimu. Zvrácenost jejího pohledu je zarážející. Kde bere jistotu, že se Putin tak či onak nezastaví, když chce využít Trumpova ústupu z Evropy k obnovení vlivu v postsovětském prostoru?
Rusové podle uniklých dokumentů zpravodajských služeb nepočítají s ukončením války před rokem 2026. Chtějí maximalizovat svůj zisk a kladou si nepřijatelné územní, bezpečnostní i politické podmínky, které Ukrajina nemůže podepsat.
Ruská federace nás nejen kvůli podpoře Ukrajiny (s celou Evropou) považuje za fašistický stát. Jsme na seznamu jejích nepřátel. Proto tvrdit, že s ním nejsme ve sporu, může jen manipulátor nebo neinformovaný prosťáček.
Všichni se mýlí?
Skutečně se mýlí drtivá většina evropských státníků, kteří nepodceňují informace zpravodajských služeb o rostoucí hrozbě Putinova impéria? Možná Kovářová, podobně jako Okamura, věří ve svoji intuici, ale to je při hodnocení současných rizik žalostně slabá výbava. Do těchto kruhů lze zařadit i Klausovu sektu, ale také rozpolcené ANO, které o obranných výdajích pokaždé říká něco jiného.
Samostatnou kapitolou jsou komunisté v podvodném spolku Stačilo!, kteří by jistě znovu vítali tanky ruských „osvoboditelů“ na náměstích. Mají to v genech. Tak daleko situace nedojde, i když řada analytiků předpokládá útok Ruska na další evropské země během několika let. I Rusové to mají v genech, o čemž svědčí jejich trauma z rozšíření NATO po roce 1997, které by nejraději zvrátili.
Kde bere v sobě putinovská pátá kolona drzost manipulovat částí veřejnosti, že je Putin mírumilovný hráč? Dělají to jen proto, aby Evropa neposílila svůj vliv, to by byla i jejich prohra. Jenže cestou k trvalému míru v dnešní vypjaté době je reaganovské zbrojní odstrašování, nikoli Trumpův izolacionismus a vyhlížené kolosální dohody s Putinem.
Proto rétorikou klasika pozor na různé okamury, konečné, vidláky, turky, kovářové i babiše, co ve skutečnosti pod vlajkou Česko na prvním místě prosazují a čí zájmy hájí.
