Česká pobočka strany Jednotné Rusko jde do voleb: Okamura, Rajchl a spol. už jsou zase kamarádi. Vydrží jim to?
Tak dlouho kritizujete vládní slepenec, až si vytvoříte slepenec vlastní. Tak by se dal charakterizovat oznámený záměr SPD jít do voleb spolu s Trikolorou, PRO a Svobodnými. O hlasy českého antisystému a národovců se tak na podzim porvou dva volební bloky a jedna samostatná partaj.
V roce 2021 získalo ve volbách do Poslanecké sněmovny pět politických subjektů mezi necelými pěti a jedním procentem hlasů. Čtyři z těchto partají lze řadit k národoveckému světu. Propadlo téměř sedm set tisíc hlasů nacionalisticky a protizápadně naladěných voličů.
Přičtěme k tomu necelých deset procent, tedy asi půl milionu hlasů, pro SPD a vyjde nám, že v Česku na podzim roku 2021 hlasovalo při účasti pětašedesáti procent oprávněných voličů asi dvaadvacet procent z nich pro síly, které se staví kriticky k naší účasti v EU, NATO a obecně odmítají prozápadní, liberálně demokratickou orientaci republiky. Tito voliči nikam nezmizeli, pokud něco, jejich počet mírně vzrostl vlivem ekonomického a mezinárodního vývoje.
Idylka
Na stole tedy leží asi milion dvě stě tisíc hlasů. V podzimních volbách se o ně budou ucházet rebrandovaní bolševici pod hlavičkou Stačilo!, dále Motoristé a nově oznámená koalice v čele s SPD, nazvaná Jo! Ta není koalicí pouze na papíře, aby nemusela překonávat vyšší hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny, což je značně kreativní výklad volebního zákona.
Okamura se dohodl se Svobodnými, Trikolorou i PRO
Na národovecké hlasy si ale chce sáhnout i Babišovo ANO. Dva z nacionalistických subjektů Stačilo! a Motoristé se v průzkumech pohybují kolem pěti procent podpory, SPD má nyní po spojení s Trikolorou, PRO a Svobodnými místo ve sněmovně prakticky zaručené. Pokud tedy Okamurovi a spol. vydrží idylka až do voleb. Což není jisté.
Zlá krev
Mezi stranami spojenými v Jo! panuje z minulosti spousta zlé krve. Předseda PRO Rajchl se v minulosti snažil převzít vedení v Trikoloře a po neúspěchu musel v partaji skončit. Svobodní, kteří se stále tu a tam snaží tvářit jako libertariánská strana, se v roce 2023 voličům omlouvali za vytvoření společné kandidátky s Trikolorou, která „se programově transformovala natolik neslučitelně s naší stranou, že spojení poškozuje značku Svobodní“. A všechny tři menší strany mají dlouhodobě vztek na Okamuru, kterého obviňují z prospěchářství a pohodlného luxování hlasů nacionalistických voličů.
Rajchl, Majerová i Vondráček ale vědí, že minimálně do voleb budou muset skákat, jak si Okamura pískne. Bez SPD nemají jejich strany šanci na úspěch. Svobodní se už roky plácají kolem dvou procent podpory i volebních výsledků, PRO má sice pěkná čísla na Facebooku, ale zoufalá ve volbách. Trikolora se po odchodu Klause juniora propadla do bezvýznamnosti i osobních sporů a mediální výstupy partaje vypadají jako tiskové zprávy české pobočky Putinovy partaje Jednotné Rusko.
Otočka na Východ
Pokud dojde na maximální variantu a na podzim se do sněmovny dostanou tři nacionalistická uskupení, tedy Stačilo!, Jo! a Motoristé, ANO bude v pozici bohaté nevěsty, která si může vybírat. Velká koalice ANO se všemi národoveckými stranami by Babišovi zajistila možnost rychle zemi otočit maďarským či slovenském směrem: Zestátnění veřejnoprávních médií, přiškrcení kultury, likvidace nepohodlného vědeckého výzkumu, čistky v neziskovém sektoru, na mezinárodní scéně ukončení pomoci Ukrajině a opětovné budování vazeb s Ruskem, především v energetické oblasti. Tento vývoj se nyní jeví velmi pravděpodobně, nejen vzhledem k malé popularitě Fialova kabinetu, ale i vzhledem ke globálním trendům.
Klasický liberalismus a víra v demokracii či vědecké poznání jsou na ústupu celosvětově, v módě jsou silová řešení a vzestup nejrůznějších politických proroků, lidových křiklounů a internetových šarlatánů. Neofašistické Rusko se ale nezastaví, když budeme škemrat, ať je na nás báťuška Putin hodný. Člověkem způsobená klimatická změna nezpomalí jen proto, že ji soudružka Konečná nebo předseda jednoprocentního PRO Rajchl prohlásí za výmysl progresivistů. Přesto to nyní vypadá, že právě tímto směrem se Česko za půl roku vydá.
