Obrana země jako politická přestřelka? Proč ne, ale nesmí to být fraška
Kdo z nás lépe zajistí, aby republika byla chráněná před nepřáteli? Takhle by v ideálním případě měla vypadat přetahovaná mezi stranami. A když už se opozice pustí do vlády, tak třeba kvůli tomu, že pro obranu země dělá málo. A ne kvůli tomu, že až moc. Jakkoliv je samozřejmě legitimní debata, kolik to celé bude stát a jestli to jsou správně utracené peníze.
Jenže nejen že nežijeme v ideálním světě, ale navíc jsme v české politické současnosti. Samozřejmě ovlivněné blížícími se volbami. Lepší, nebo spíš horší příklad, než jakým byla středeční parlamentní fraška, bychom pohledali.
Je to samozřejmě politická hra. Opozice chtěla iniciováním mimořádné schůze vládu potrápit, smýt ze sebe po odmítnutí účasti na nedávném jednání o obranných výdajích cejch nezodpovědnosti a pochopitelně si přihřát povolební polívčičku. Vládní koalice ji ale zkazila radost a po úvodních projevech odhlasovala uzavření celého jednání před veřejností (nikoliv jen jeho části, jak zněl opoziční návrh). A tedy i před televizními kamerami. Předáci ANO a SPD si k tomu pak řekli své a obě strany se už trucovitě do sálu nevrátily.
Potud běžný politický boj, argumenty by šlo najít pro oba přístupy. „Takových překvapení bychom se měli navzájem ušetřit, vyvolává to jen negativní reakce,“ snažil se klidnit situaci prezident Petr Pavel, který na sněmovní jednání také dorazil. S odkazem na uzavření celého jednání, o čemž se dozvěděl asi až hodinu předem.
Jenže tady jde o mimořádně vážné, až existenční téma, kde by na podpásovky neměl být prostor. Jedni cynicky míří na voliče, kterým jsou nutné armádní výdaje trnem v oku, a schovávají to za debatu o „efektivnosti“. No a z druhého tábora zase někdy zcela nesmyslně zaznívá okamžité obviňování z proruských postojů.
Léta se mluví o tom, že u nás není jednotná linie v zahraniční politice, jako třeba v sousedním Polsku. Proti armádním a obranným věcem je to ale slabý odvar. Na druhou stranu to neznamená, že tady není prostor pro politiku.
Opět středeční slova prezidenta Pavla: „Je to téma, které by nám mělo být společné a nemělo by být součástí politického boje. Je velice nešťastné, když je téma obrany země považováno za něco, co by mělo nést stranické tričko.“
A proč by to nemělo být součástí politického boje? Podobně jako další elementární témata, jako třeba zdravotnictví či vzdělávání? Jde ale o to, jakými prostředky se ten boj vede.
Jak už bylo v úvodu řečeno, klasickým hypotetickým příkladem je, že se opozice pouští do vlády, že se málo stará o obranu země. A jak by to dělala líp. Že přehlíží regionální či globální bezpečnostní rizika. Že je armáda v žalostném stavu. A podobně… Tady je to tak trochu postavené na hlavu. Samozřejmě na místě je debata, klidně i ostrá, jestli jsou peníze na obranu vynakládány efektivně.
Protože podobně jako celá politika i obrana je věcí veřejného zájmu – což ukázal také průzkum společnosti Median pro Český rozhlas. Jen pár výsledků: se zvyšováním výdajů na obranu nad 2 procenta HDP souhlasí zhruba jen třetina obyvatel, necelá polovina by to nechala, jak to je. Přes polovinu dotazovaných by souhlasilo s nějakou formou vojenského výcviku, ale zhruba stejný počet by už nešel bránit zemi se zbraní v ruce.
To jen pro ilustraci. Pořád platí, že obranná politika je a má zůstat v rukách demokraticky zvolených představitelů země. Aby pak nedošlo k takovým absurditám, jako jsou referenda o nákupu té či oné stíhačky. A když už se o takové věci vede politický boj, což je zcela v pořádku, jeho výsledkem by měl být co nejlepší stav naší armády. Samozřejmě, v ideálním případě…
