Co přinesl den (sobota 23. ledna)

Zdá se, že vyslovenou šanci mají jen se zvýšením mateřské na loňskou úroveň (tam je podpoří i zelení a lidovci). Jak asi zafunguje předvolební sněmovní koalice v dalších hlasováních? Jak daleko hodlá jít KDU-ČSL?

Hejtman Hašek protestuje proti personálním změnám, které provedlo v Masarykově onkologickém ústavu v Brně ministerstvo zdravotnictví. Vyhozený odborník kandiduje do Senátu proti exministru Julínkovi. Třídní boj mezi ČSSD a ODS v oblasti zdravotnictví došel zjevně tak daleko, že pokud člověk veřejně činný dostane třeba rakovinu, měl by se předem zeptat svého operatéra na stranickou příslušnost (podobně jako se při krevní transfuzi zjišťuje krevní skupina) a v případě neshody žádat výměnu.

Václav Klaus a polský prezident Kaczyński při svém pražském setkání kritizovali EU. Alexandr Mitrofanov k tomu v Právu mj. poznamenává: „Je také užitečné mít blechy v kožichu, aby unijní kocour příliš neztloustl.“ To mi připomnělo rok 1965, kdy se v ÚV Svazu československých spisovatelů debatovalo o tom, zda zakázat nebo nezakázat časopis Tvář, který se nehlásil k marxismu a kritizoval svazové potentáty. Spisovatel Tomeček, specialista na mysliveckou tematiku, tenkrát prohlásil, že dobrý lesník si nikdy v revíru nevystřílí všechnu škodnou. Myslel to nepochybně dobře, chtěl časopis zachránit – jako škodnou v bolševickém literárním revíru. Pan Mitrofanov přistupuje ke Klausovi a Kaczyńskému jako starostlivý veterinář. Nepochybně to taky myslí dobře.

Právu poskytl rozhovor první místopředseda ČSSD Sobotka. Pan Sobotka je jakýsi Paroubkův Štrougal, ovšem samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Nejpozoruhodnější je jeho indiánský tanec kolem možných povolebních koalic. Není přítelem velkých koalic a s Paroubkem nic podobného neplánují. To je jistě OK, protože, jak říká, v opozici by pak nezůstala žádná silná demokratická strana. Problém je, jak to zařídit, aby se v koalici neocitla žádná silná nedemokratická strana (čímž nemyslím ČSSD, ale KSČM, resp. myslím tím více KSČM než ČSSD). Já mám dojem, že to nejde zařídit, jen okecat. Pan Sobotka předvádí jak: pokud se do parlamentu dostanou víc než tři politické strany, lze prý „manévrovat“, abychom my sociální demokraté sestavili menšinovou vládu, která nebude závislá na jedné politické straně. Koaliční vláda s KSČM nepřipadá v úvahu (to jim přece každý věří, troufnou si to až příště, s Paroubkem na Hradě). „A pokud by získala důvěru menšinová vláda, tak bude muset být vyjednán určitý rámec…“ To už jsme tu měli, říkalo se tomu „opoziční smlouva“.

Exprezident Havel se sešel s bývalými pražskými radními Reedovou a Štěpánkem, které pražská ODS vystrnadila z městské rady. Během schůzky došlo k výronu pravdy a lásky, namířenému proti tunelu Blanka a supermarketům (já jsem zásadní stoupenec tunelu, připouštím, že ze sobeckých důvodů). Kromě toho exprezident kritizoval pražskou ODS (zaslouží si to, i za způsob, jak naložila s Kaplického knihovnou), prohlásil, že bude volit nejspíš zelené (tím velmi pomohl TOP 09, projevy jeho přízně bývají smrtící), vyjádřil se o nutnosti další politické síly v Praze, která je zaplevelena pravicí. Mělo by jít o občanské iniciativy, projevy občanské společnosti, a nevylučuje, že by se jim (nebo některé z nich?) symbolicky postavil do čela. To by mohl být zajímavý, i když trochu opožděný experiment.

Prezident Juščenko udělil posmrtně titul „Hrdina Ukrajiny“ Stepanu Banderovi. České noviny to komentují. Z toho, co píše Právo, tryská zášť zašlých časů, LN se snaží o spravedlivější pohled. Nechci toho člověka ani ukrajinský odboj proti Rusům (Rusům, žádným „Sovětům“!!!) idealizovat, antisemitismus je odpudivý, ale nebyl v regionu jen jejich specialitou, pogromy byly (ještě po válce!) v Polsku i na Slovensku. Na druhé straně ti lidé byli v hrozné situaci, dostali se mezi dva dravce, zápasící na život a na smrt, jeden byl za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou. Necítím se kompetentním rozhodovat, komu smějí dát v bývalých vnitřních ruských koloniích řád a komu ne, považuji jen přezíravý, povýšený a v podstatě rusofilský postoj, který u nás převažuje, za nespravedlivý a hnusný. Článek z Práva navíc obsahuje vyložené nepravdy (např. tvrzení, že se Bandera v roce 1944 spojil s Němci proti Rusům). Petra Procházková v LN cituje jakéhosi ukrajinského historika ze Lvova, podle něhož Juščenko a jeho stoupenci podobnými rozhodnutími hloubí propast mezi východem a západem země, které mají „odlišné historické zkušenosti“. Není to ale náhodou tím, že „východ země“ nejsou žádní Ukrajinci, nýbrž Rusové? Že největší chyba, kterou ukrajinská politika udělala, bylo, že nebyla schopna se ruských oblastí zbavit a přenechat je Rusku? Byla by pak sice o hodně chudší a menší, ale zato s daleko větší nadějí na svobodu.

ODS má v Praze problém, to je zjevné už pár dní. STEM/MARK jí věští 27%, stranické ústředí 24%, Bém sám si dává 35%. Pravda bude někde uprostřed, což není nic moc. Primátor Bém se definitivně prezentuje jako politický smolař. Smířil se s Topolánkem a toto smíření velmi intenzivně předvedl v rozhovoru pro dnešní LN: sebekriticky tam prohlásil, že za propad preferencí může Toskánsko, odchod Mirka Topolánka z PS, ne úplně politicky nejprozíravější role ODS při schvalování státního rozpočtu (v tom ovšem má pravdu). Počítá pražský primátor s tím, že volební porážku ve volbách do PS svede na lídra Vodrážku, politicky ji přežije, a pak na podzim v komunálních volbách sklidí úspěch, protože voliči rádi „vyvažují“?


AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala