Co přinesly dny (5. a 6. února)

Paní Alžběta Petzoldová prohrála další ze soudních sporů o dědictví po Adolfu Schwarzenbergovi. Schwarzenbergův majetek byl zkonfiskován zvláštním zákonem (Benešovy dekrety se na to jaksi nehodily).

Podle zákona se knížeti konfiskoval zemědělský a živnostenský majetek. Nynější spor byl o pozemky na Hradčanech, které tuto povahu nemají (soud takový argument ovšem neuznal). Loni označil Krajský soud v Českých Budějovicích za jediného dědice Adolfa Schwarzenberga nynějšího předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga. Vzhledem k celkově ohavné a právně problematické povaze zákona 143/1947 Sb i vzhledem ke své, byť třeba nechtěné, účasti na případu by se k tomu snad měl předseda TOP 09 nějak vyjádřit. Žalující strana se také obrátila na Ústavní soud s poukazem, že zákon je neústavní, ÚS ji odmítl s tím, že tehdy (v r. 1947) platila formálně prvorepubliková ústava, která už není součástí platného právního řádu, a tudíž je zbytečné zkoumat, zda s ní je zákon v souladu. To aspoň tvrdí v Právu. Učinil-li to ÚS, zůstává nad jeho zdůvodněním rozum stát. Za prvé, každý ví, že ústava z r. 1920 po roce 1945 platila formálně, ale prakticky byla na každém kroku porušována. A za druhé, to, že zákony z let 45-8 byly případně protiústavní, nemění nic na jejich platnosti. Je velmi těžké cítit se bezpečně v zemi, kde Ústavní soud činí bez rozpaků takové závěry.

Prezident Klaus určil termín voleb na pátek 28. a sobotu 29. května. V podstatě je to už fuk. Sice se dá říci „zaplať pán Bůh za každý den, o nějž bude faktické vládnutí toho plesu upírů, kterému se říká PS ČR, kratší (formálně budou vládnout tak jako tak do 3. června), ale na druhé straně čtrnáct dní sem nebo tam už nic podstatného nezmění. Řekl bych, že to nejhorší už se stalo a odestát se nemůže.

Jinak to vypadá, že ODS dělá ze všech sil svou minulou politiku. Vyšla vstříc zeleným s horním zákonem, ačkoli není jasné a) dostanou-li se zelení vůbec do parlamentu, a b) bude-li předseda Liška ve své politice podobnější Bursíkovi nebo Hovorkovi. Praha drží všemi silami svou vlajkovou loď, starostu Prahy 5 Milana Jančíka. Je to projev obdivuhodné statečnosti tváří v tvář mohutnému útesu: náměstek primátora Richter pochybuje o tom, že by po odstavení Jančíka začaly preference ODS v Praze růst. Pan Richter je náročný člověk - skromnějšímu by stačilo, kdyby aspoň přestaly klesat. Je zjevné, že skutečným hrobařem ODS není Topolánek, ale Pavel Bém. Udělal to schválně a po dohodě s Klausem, aby oslabenou stranu mohli opět převzít? To by bylo od Béma ušlechtilé, pomohl by svému pánovi tím, že by plánovitě spáchal harakiri. Protože na podobnou věrnost až za hrob nevypadá, je pravděpodobnější, že jde o organizovanou indolenci.

Sociálně demokratický expert na ekonomiku Jan Mládek označil předsedu ODS Topolánka za „bývalého lampasáka“. Je zajímavé, jak rychle si celý Paroubkův braintrust osvojil tezi, že základem politiky je hulvátství. Topolánek studoval na vojenském gymnáziu, ale pak odešel na civilní vysokou školu a vykonával civilní povolání. Zato pan Mládek (pramen: Wikipedie) vstoupil v r. 1986 do KSČ (nepochybně jednak z mladistvé naivity, bylo mu tehdy pouhých 26 let, tedy typický teenager, a kromě toho si potřeboval budovat postavení, aby se v budoucnu mohl stát ekonomickým expertem ČSSD). Vyjádření pana Mládka je typickou řečí o provaze v domě oběšencově.

Prezident Medvěděv prohlásil: „Rusko si vyhrazuje právo použít jadernou zbraň v odpovědi na použití jaderných či jiných typů zbraní hromadného ničení proti němu a jeho spojencům, jakož i v případě napadení Ruska konvenčními zbraněmi, pokud by byla ohrožena sama existence státu.“ To je hezky a diplomaticky řečeno, z dějin známe případy, kdy se na „ohrožení samé existence státu“ reagovalo v rámci tehdejších technických možností s podobnou razancí (případ Gliwice 1939). Vzhledem k ruským tradicím je třeba mít na paměti, že nepřítel, na nějž Rusko odhodlaně a vší silou udeří (něco jiného je, když je opravdu záludně přepadeno!), musí být minimálně desetkrát slabší než ono. Čili, poučení je: nebýt desetkrát slabší než Rusko. Klaus svou politikou emancipace od „socialistického Bruselu“ a Paroubek „politikou mnoha azimutů“ (všechny míří shodou okolností do mědvědí mordy) se bohužel nepoučili. Medvěděv taky jmenoval dvě věci, které jsou pro Rusko, pokud se hodně rozzlobí a nepřítel bude desetkrát slabší, casus belli: přijetí Ukrajiny a/nebo Gruzie do NATO a výstavba amerického protiraketového štítu v Evropě. To je mimořádně poučné.






AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala