Co přinesl den (úterý 9. února)

Strana zelených uvažuje o odchodu z vlády, lépe řečeno o tom, že stáhne z vlády ministry, které tam nominovala (Dusíka a Kocába). Důvod je nesouhlas s tím, že vláda počítá s dostavbou Temelína, s výstavbou jezů na Labi a s rekonstrukcí elektrárny Prunéřov.

Zelení, kteří se pohybují těsně pod 5% hladinou, zřejmě zatoužili přidat se v PS k předvolební koalici. Lidovcům se to jakž takž vyplatilo. Předvolební koalice je ovšem nemravnost. Snaha protlačit se do parlamentu za cenu bojkotování smysluplných návrhů a prosazování těch nesmyslných. Lídrem koalice je Paroubek, jejím smyslem dát zahulit ODS. K čemu to bude dobré zeleným. Nadto, upřímně řečeno, do PS se mohou dostat daleko spíš hrou náhody než nějakou promyšlenou politikou – své možnosti v tomto smyslu vyčerpali v předchozích volbách.
Podle agentury Median přibraly obě velké strany (ODS o něco víc), ale přesto suverénně vede ČSSD a komunisté jí spolehlivě kryjí záda. Paroubek může udělat koalici s KDU-ČSL a TOP 09 (se slušnou většinou 7 hlasů, komunisty k tomu nepotřebuje), velkou koalici s ODS a zároveň taky opoziční smlouvu s komunisty. TOP 09, Lidovci a ODS by měli mít na paměti, že jejich koalice s Paroubkem se pro Paroubka s opoziční smlouvou ČSSD – KSČM nevylučuje, nýbrž naopak vhodně doplňuje.

Jan Kovařík (pozoruhodné je, že už mívá spoluautora, zřejmě jakýsi dozor, aby to nepřeháněl) líčí srdceryvnou historku o tom, jak němečtí policisté vyhnali českou rodinu před parkovištěm hypermarketu z auta, auto jim prošťárali. Rodinka si mezitím šla do obchodu nakoupit (?), když přišli zpět, zjistili, že policisté popojeli, dokumenty jim nechali ležet na předním sedadle otevřeného auta a propíchli jim pneumatiku (to je tam jen naznačeno). Podle Němců má zase velká většina aut, které kontrolují, sice české značky, ale jsou osazena našimi slovanskými bratry z východu a jihovýchodu. Aniž bych se v této věci chtěl nějak moc německých policajtů zastávat (i když informace, pod nimiž je podepsána normalizační rudoprávní hvězda Jan Kovařík, byť t.č. pod jakousi kuratelou, je ze své podstaty podezřelá), měli bychom si umět např. představit, že máme společné hranice s Albánií a že Albánie je součástí schengenského prostoru. Pochybuji, že by naše policie projevovala v praxi dostatek multikulturality a politické korektnosti a že by bylo čtenářsky a předvolebně atraktivní ji za to kritizovat (i když zásada „streng behüten, beobachten“ by mohla být v tom či onom případě stejně nespravedlivá jako ta německá vůči nám).

Čeští lékařští specialisté, zabývající se lidskými nectnostmi (např. přejídáním), mívají občas výstřední nápady. Připomínají (ovšemže velmi vzdáleně) známou iniciativu „Kraft durch Freude“. Iniciativy tohoto typu s sebou nesou jakési nebezpečí, že se staneme sice totálně zdravými, ale zároveň blbými. Většina odborníků to myslí dobře, stali se jen trochu oběťmi svého oboru a pozapomněli na to, že dobro se nedá prosazovat bez svobody a svoboda je (mimo jiné) i svobodou hřešit, byť to smysl svobody samozřejmě není. Pozoruhodný text obezitologa Petra Suchardy v tomto smyslu přinesla dnešní Mladá fronta Dnes.

LN přinášejí jako přílohu článku Luboše Palaty k ukrajinským volbám mapu volebních výsledků. Oranžově jsou vyznačeny ty obvody, kde vyhrála Tymošenková, modře ty, kde uspěl Janukovyč. Pozoruhodné je, že rozdíly mezi vítězem a poraženým jsou vždy velmi výrazné. To, co obrázek naznačuje je (oranžově vybarvená) mapa skutečné Ukrajiny. Dosáhnout jí by bylo bývalo jistě velmi těžké. Ale bylo by to znamenalo pro Ukrajince svobodu a pro nás větší jistotu.



AUTOR JE POLITOLOG



Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala