Co přinesl den (čtvrtek 4. března)
Stávka v dopravě byla nakonec na poslední chvíli odvolána – je zjevné, že postkomunisté a lidovci mají dost hlasů na to, aby přehlasovali veto Senátu i prezidenta. Odborářské mašinerii se podařilo demonstrovat ne snad vlastní sílu (tu si nikdo netroufl otestovat), ale slabost politiky a především Fischerovy vlády.
Vláda za svou slabost tak úplně nemůže (zapomněla jen podat včas demisi), ale mediální cirkus se ji snaží předvádět jako vzor správného vládnutí, je to absurdní. Vláda není konstruktivní, jak by se hlupákům mohlo na první pohled zdát, ale jen úplně bezmocná. Prezident Klaus se tentokrát k problému postavil čelně a racionálně: „Není to vůbec boj ze zaměstnavatelem. Odbory v principu by měly být proto, aby bojovaly za zaměstnance proti zaměstnavateli. Tady politici uvnitř odborů, ne faktičtí odboráři, bojují proti státu.“ Jinak si Klaus mohl odpustit poznámku o „jediné straně, které se postavila proti odborům“, omlouvám se, včera jsem to přehlédl, ty strany byly tři, zelení, TOP09 a ODS, jenže pro Klause TOP09 ještě neexistuje a SZ už neexistuje. Přitom SZ je řádná parlamentní strana a TOP09 se do parlamentu určitě dostane.
Dezignovaný ředitel ÚSTR Pernes poskytl rozhovor MfD, přesněji řečeno panu Navarovi. Nevím, zda to po tom, co pan Navara k tématu napsal, nebylo od pana Pernese poněkud bezelstné. Odpovědi jsou v každém případě dosti vykutálené. Tak například je zjevné, že proti panu Pernesovi nevystupují jedinci, nýbrž organizovaná mafie vedená nízkými cíli: „Pravděpodobně existuje skupina lidí, kteří by nebyli rádi, kdyby se narušila kontinuita vedení ústavu. Ale ta skupina by asi vedla kampaň i proti někomu jinému, kdo by se jim nelíbil, takže to neberu osobně.“ Existuje u nás tedy skupina lidí, která vede kampaň proti těm, kteří se jí nelíbí, místo aby je, jak se sluší a patří, podporovala.
Pan Pernes taky setřásl důstojníky StB, kteří se ho pokoušeli naverbovat, originálním způsobem. Estébáci používali rafinovaných metod: třikrát ho zadrželi ve vazbě na dvanáct hodin (pan Pernes je dítě štěstěny, já jsem vždycky vyfásl dvojitou osmačtyřicítku) a poté ho pozvali do restaurace a nabídli mu spolupráci. Pan Pernes nato přímočaře a bez obalu prohlásil, že se jich bojí, a oni mu údajně řekli, že to je ovšem jiná, že někoho takového nemohou potřebovat. Zajímavé a zábavné. Plným právem o sobě může o několik řádků dále prohlásil: „jsem bojovník“. Pan Pernes dále vysvětluje, jak hodlá zabránit podobným faux pas, jako je napadání VIP v populárních časopisech (v nepopulárních časopisech se to zjevně smí, protože je nikdo nečte). „…potřebujeme nějaké mechanismy – vnitřní i vnější kritiku, diskusi, aby se zabránilo výstupům, které jsou nedotažené či nekvalifikované“. To je moc hezký a decentní popis cenzury, člověk by řekl, že skoro nepostřehnutelný. Skoro. Pan Pernes je v každém případě veselá kopa a jeho ústav bude znamenat příjemné osvěžení v šedi nudných vědeckých institucí.
V MfD uvádějí, že pan John má v programu své strany zřízení ministerstva bezpečnosti. Považoval jsem to za zlomyslnou kachnu, leč je tomu tak. Mělo by to být přímo ministerstvo národní bezpečnosti, jak se ta instituce jmenovala původně. A panu Johnovi by se mělo od nynějška říkat Radek „Kopřiva“ John. Program strany je plný veselých nápadů. Možná že proto je zatím tak populární. Dámy a pánové z VV jsou, pokud jde o program, flexibilní. Například původně podporovali členství Turecka v EU, teď jsou proti. Zřejmě si někdo z čelných představitelů přečetl první stránky Švejka: „Máš rád Turky, ty psy pohanský?" a došel k názoru, že při aplikaci prvků přímé demokracie by přijetí tak „kontroverzní“ země nemuselo projít.
