Co přinesl den (čtvrtek 25. března)

Topolánek odstoupil z kandidátky a za celostátního lídra navrhl místopředsedu Petra Nečase. Návrh schválilo 43 z 44 členů. Pokud jde o funkci předsedy ODS, hodlá to rozhodnutí ještě zvážit, jde mu o kontinuitu, a výkonná rada prý tento jeho postoj respektuje. V každém případě kongres ODS, který se podle Nečase bude konat po „vítězných volbách“ (zlomyslně podotýkám, že to může být za dost dlouho), bude rozhodovat samozřejmě i o funkci předsedy. Zda se o ni Nečas bude ucházet, odmítl říci, má teď jiné starosti.

Topolánek dělá chybu , když chce setrvat ve funkci předsedy, bude dělat svým kolegům, kteří ho právě podtrhli, kašpárka. Zároveň na tiskovce, která následovala, přednesl jakousi sebekritiku: „Moje neukázněnost otáčela veřejnou diskusi úplně špatným směrem. To byl také hlavní důvod mého odchodu, ne obsah.“ Je mi líto, ale pan Topolánek se chová jako Alexander Dubček. Měl se funkce předsedy strany okamžitě vzdát (ostatně to před jednáním Výkonné rady naznačil, bylo by to logické) a na sebekritiku se vykašlat, nejsem si jistý, zda je věcně úplně na místě, a zvlášť před lidmi, kteří ho prodali v naději, že na poslední chvíli zachrání vlastní politické kožichy. Chování potentátů z ODS je proradné a odpudivé (pár výjimek potvrzuje pravidlo).

Topolánek v úvodním slovu na výkonné radě obvinil předsedu Senátu Sobotku z toho, že proti němu zosnoval spiknutí (myslím, že přeceňuje jeho roli, jen se přidal), Sobotka se poté vzdal funkce „zvykového člena“ Rady (coby předseda Senátu) a opustil jednání (na výsledek hlasování to nemělo vliv, neměl hlasovací právo). Jeho neúčast může sloužit k nátlaku na Topolánka, aby se vzdal i předsednické funkce, jinak se tam ten dobrý brach nevrátí.

A teď k dalším věcem: jako náplast za to, že jsme museli sledovat tento odporný tyátr, nás čeká zřejmě slavnostní akt podpisu dohody START mezi USA a Ruskem. Oznámil to mluvčí ruské ambasády v Praze Fjodorov. Dohody tohoto typu se podpisují zpravidla na neutrálním území, statut neutrálního území si náš národ vydobyl statečným odporem vůči zbudování radarové základny v Brdech a stvrdí ho volbami v květnu. Bude to neutralita podobná té v letech 1945-7. Máme se na co těšit.

MfD rozpoutala další akci kontroly bezpečnosti pacientů v nemocnicích. Vyslala komanda falešných mediků a mediček, aby prověřili bdělost nemocničního personálu. Jednu agentku sestra ze střešovické nemocnice vyhodila, a když ji vedla ke dveřím, řekla jí: „je mi upřímně jedno, co tady děláte, hlavně zmizte“. Z toho plyne, že vyhazovaná jí vykládala, že je novinářka, testující bdělost personálu. Když jsem byl na vojně, měli jsme na naší odloučené posádce občas inspekci mimořádně drzého „kontráše“ (tenkrát jsem netušil, že je to vlastně estébák, měl normální vojenskou uniformu). V noci se bavil tím, že lezl na strážnici, a pokud „bdící směna“ spala, kradl jim samopaly. Dotyčné pak čekala basa. Nemohu si pomoci, ač šlo jinou dobu a jinou instituci, připomíná mi to aktivity agentů z MfD natolik, že bych velmi doporučoval, aby za nedovolené proniknutí k chorobopisům byli náležitě potrestáni nejen ti, co to umožnili, ale i ti, co se o to pokoušeli. To se taky nesmí.

Alexandr Vondra prohlásil v souvislosti s Topolánkovým problémem: „Chci věřit, že si předseda konzervativní i liberální strany nebude hrát na nějakou nabubřelou mediální celebritu a že bude poctivě pracovat a povede stranu.“ To je neuvěřitelná prasárna. Skandál vznikl tak, že byl podloudným způsobem zveřejněn v deformované podobě soukromý rozhovor.

Paní Němcová není sama , kdo se předem sám přihlásil na Topolánkovo místo. „Ochoten“ byl podle vlastních slov i Petr Nečas. Petr Nečas ovšem uspěl, měl to zjevně líp předem připravené.

ODS ovšem aférou Topolánek taky získala. Totiž nového poradce, politologa, působícího v Masarykově akademii, Lukáše Jelínka. „Exdisident Vondra podle mnohých symbolizuje morální integritu, kombinaci liberálních zásad s konzervativními a silný intelektuální potenciál (viz případ Entropa, bd). Zkrátka nebezpečný soupeř. Jeho smůlou je, že do ODS zamířil pozdě a stojí mimo olivové skupiny… při personální bídě by Vondra nemusel být při hledání nového předsedy bez šancí.“ Ze slov pana Jelínka je cítit mohutný závan Pravdy a Lásky. Pokud se Pravda a Láska angažovala v Topolánkově svržení (rady pana Jelínka nejsou jediný signál, obávám se, že vítr fouká i od TOP09), byla by to mimořádná podlost.

Michal Musil píše v MfD: „Chudák Topolánek, vždyť je nevinný, nic zlého přece neřekl - začalo se šířit českou kotlinou hned, co odezněl prvotní šok ze krácené verze jeho proslovu na videozáznamu gay časopisu Lui.“ Především „začalo se šířit“ se týká, pokud se nemýlím, jenom mne (a dělal jsem to na internetu). Zato MfD stála štvanici na Topolánka v čele. Předpokládám, že podle Musila patřím do množiny těch, „kteří trpí nutkáním být originálními za každou cenu“. Tím se ovšem velmi liším od Musila, který originální za žádnou cenu být nemůže. Půvabná je i formulace „zkrácená verze proslovu“ – přesně řečeno jde o zfalšovaný mezikousíček rozhovoru, který MfD převzala z Blesku a dosud se za to neomluvila.

A konečně poslední pozoruhodná aktualita: syn premiéra Fischera ostentativně vystoupil z ODS kvůli výrokům předsedy Topolánka. Poskytl rovněž prohlášení a rozhovor serveru lidovky.cz. Ve svém prohlášení se opírá o zkreslenou citaci toho, co Topolánek řekl ohledně Fischera a jeho židovství. Premiér Fischer o činu svého syna údajně nevěděl, ale chválí mu ho. Celá akce se jako vejce vejci podobá jímavému dopisu mladého Klause tatínkovi po sarajevském atentátu. To si ti lidé nedokážou vymyslet aspoň něco nového.

AUTOR JE POLITOLOG