Kdyby někdo připravoval spiknutí, lépe by to nevymyslel
Zatímco do Moskvy přilétají zvláštním letadlem pozůstalí po obětech sobotního leteckého neštěstí u Smolenska, aby identifikovali a odvezli oběti katastrofy, ruské úřady pod dohledem Vladimira Putina vyšetřují příčiny tragédie, při níž zahynulo devadesát šest nejdůležitějších Poláků včetně prezidenta. V tuto chvíli podle světových serverů vše nasvědčuje tomu, že příčinou neštěstí byla chyba polského pilota při přistávacím manévru. Zatímco polský národ se vydal do kostelů a truchlí před plánovanou tryznou nad rakvemi všech obětí , v Rusku je dnes vyhlášen státní smutek. Do Polska proudí kondolence z celého světa. Svět je s Poláky.
"VÁCLAV KLAUS ZŮSTÁVÁ NYNÍ V EVROPSKÉ UNII ZCELA OSAMOCEN."
V jaké politické situaci Polsko vlastně zasáhla tahle tragédie?
Všechno se chystalo k zásadnímu střetu mezi opoziční pravicí Práva a spravedlnosti a vládou Donalda Tuska. Lech Kaczyński se měl pokusit o znovuzvolení prezidentem, čekala se tvrdá, až brutální kampaň proti kandidátovi vládní Občanské platformy Bronisławu Komorowskému. Osud v podobě pádu letounu všechno změnil, Lech Kaczyński nežije a Komorowski se, paradoxně, jako maršálek Sejmu stal prezidentem, v jehož rukou je navíc jmenování všech důležitých pozic ve státě, jejichž představitelé zahynuli spolu s Kaczyńskim. Kdyby někdo připravoval spiknutí, tak by to lépe nevymyslel. Ale tak to, jsem přesvědčen, samozřejmě není.
Velká část politického hnutí Práva a spravedlnost byla na palubě co to může znamenat pro polskou politickou mapu?
Je to v české situaci, opravdu jen pro představu, jako kdyby s Václavem Klausem zahynula důležitější a vlivnější polovina ODS a celá TOP 09, včetně ministrů nominovaných touto stranou do Fischerovy vlády. Hrozná, morbidní představa.
Do čtyřiasedmdesáti dnů musejí Poláci zvolit nového prezidenta. Kdo to bude ?
Podle všeho Bronisław Komorowski. Ale ještě je možnost, že Právo a spravedlnost dokáže využít sentimentu po tragédii a najde člověka, v němž budou Poláci vlastně volit zesnulého prezidenta. To by mohlo změnit pravděpodobný scénář a takový člověk by mohl ve volbách zvítězit. Zatím se tady ale nikdo ani náznakem nerýsuje.
Už někdo stihl analyticky otevřít debatu o přínosu Lecha Kaczyńského Polsku?
Polsko má smutek, a to smutek velký a hluboký. Jsou slyšet jen projevy sympatií vůči Lechovi Kaczyńskému, obdivné nekrology píší i jeho dřívější zavilí političtí nepřátelé. Do debat o mínusech prezidenta se teď nikdo ani náznakem nepouští.
Prezident Kaczyński byl předposledním (před Václavem Klausem – pozn. red.), kdo podepsal Lisabonskou smlouvu — co jeho smrt znamená pro polskou pozici v EU?
Jak sám řekl český prezident — Václav Klaus zůstává nyní v Evropské unii zcela osamocen.
Právě Václav Klaus označil zesnulého polského prezidenta za blízkého přítele. Jaké jsou vlastně naše vztahy s Polskem?
Ne tak blízké jako vztahy Václava Klause s Lechem Kaczyńským, ale stále se přibližujeme blíž. Sblížil nás Visegrád, v posledních letech radar, české firmy jsou stále významnějším investorem v Polsku, Česko zase novým populárním cílem polských turistů. Pořád se sice ještě trochu objevujeme, ale pokud to tak půjde dál, za dvacet let nám budou Poláci bližší než Slováci.
Může celá tahle věc poznamenat historicky komplikované rusko–polské vztahy?
Zatím je tomu spíše naopak. Obě vlády, jak Tuskova, tak Putinova, se tragedie chopily jako šance překonat těžkou a tragickou minulost i rozpory posledních let. V neděli hlavní ruská televize pustila Rusům Wajdův film Katyň, Putin prohlásil, že poprava polských důstojníků v roce 1940 v Katyni byla „mstou Stalina“, prezident Medveděv pojede na pohřeb Lecha Kaczyńského pokládaného ještě v pátek za „nepřítele Ruska“. A nakonec – Rusko má dnes státní smutek. To jsou všechno bezprecedentní události v polsko-ruském kontextu. Lech Kaczyński svou smrtí, opět paradoxně, možná započal novou éru polsko-ruských vztahů.
V Polsku jsou stále reportéři Reflexu Jan Šibík a Jan Gebert.
