Jsi námořník, nebo kněz? Šup do vlády!
Jak se pěje ve známé písni, „středověk neskončil, středověk trvá“. Při pohledu na povolební rej kolem různých postů je zřejmé, že spíše trvá renesance. Tedy ve smyslu renesančních osobností, které jsou schopny veškerého vědění a řemesel.
Poslední šéf lidovců Cyril Svoboda v tom vynikal, byl ministrem vnitra i zahraničí (to se pěkně doplnilo, škoda že to nedělal najednou), ministrem pro místní rozvoj a bez portfeje. Většina národa asi dumá, co je to ta portfej a proč ji mají ostatní, když to jde i bez ní.
Jindřich Vodička blahé paměti sice neměl tolik funkcí, ale dokázal tajuplným způsobem využít obor, který studoval. Absolvoval totiž Vysokou školu námořní v Oděse a pracoval na lodích jako důstojník a inženýr. To bylo ještě v dobách, kdy jsme měli námořní lodě, škoda že teď, když jsme členy Středomořské unie, už žádné nemáme. Tedy s touto průpravou, pro kterou byl předurčen už svým příjmením Vodička, působil jako ministr práce a sociálních věcí a ministr vnitra.
Stanislav Gross působí stejně romanticky. Začínal jako elektromechanik a kandidát strojvedoucího v lokomotivním depu ve Vršovicích a dotáhl to na ministra vnitra a premiéra a geniálního investora. Řemeslo má prostě zlaté dno, ne že ne. Když už jsme u těch dopravních prostředků všeho druhu, Vladimír Remek byl kosmonaut, ředitel leteckého muzea a nakonec europoslanec za komunisty.
Jan Kavan se vždycky držel ciziny, však byl nejen ministrem zahraničí, ale taky ředitelem zeměkoule, pardon, předsedou 57. zasedání Valného shromáždění OSN. Pro změnu zase většina národa (včetně mě) netuší, co znamená slovo valné, asi něco jako když se mluví o tom, že něco nemá valnou cenu. Jinak stačil podporovat disidenty literaturou a pak ho novinářské hyeny obvinily, že byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Podle soudu o tom ale nevěděl, takže pozor na pusu. Jinak též kdysi dokázal jedním autem při parkování nabourat tři jiná, což je slušný výkon, většina lidí v takové situaci nabourá jen dvě. Možná by ještě mohl být ministrem dopravy.
František Bublan byl knězem a ministrem vnitra, což je v pořádku, tam všude jde o hříšné lidi, vím, o čem mluvím. Michael Kocáb zvládl rock i ministerstvo pro lidská práva. Fakt je, že už za režimu zpíval proti rasismu v písni Já rasisty nikdy neměl rád. („Když došlo na věc, rázně se postavil, ty žlutý šikmooký by hnal.“) Vzhledem k tomu, že také zpíval o tom, že „Pražákům, těm je tu hej“, mohl by být pražským primátorem.
Naši poslední ministři financí studovali ledacos. Miroslav Kalousek chemickou technologii, Vlastimil Tlustý zemědělství, Eduard Janota jako ekonom kazí pointu.
Tak teď nás čeká další kolo renesančního rozletu. Zájemců s pestrou profesní minulostí je dost, člověk si připadá jako za starých dobrodružných časů mladého Občanského fóra. Kam zařadit elektromechanika Vodrážku a teoložku Klasnovou? Však ona si pro ně ruka dějinné prozřetelnosti něco najde.
