Díky, Pavle!
Dostal jsem do schránky Listy hlavního města Prahy, námi placený reklamní bulletin primátora Pavla Béma. Hned na titulní straně je geniální článek. Poražený primátor, jenž se stěží stal poslancem, v něm děkuje voličům...
Za dvojitý výprask! Dlouho jsem nečetl něco tak bizarního. I Jiří Paroubek se s námi rozloučil důstojněji; z pódia v Lidovém domě se omluvil, že už nám jako předseda ČSSD neposkytne žádný rozhovor. „Nálada ve společnosti byla napjatá ...,“ píše Bém v novinách. „Přesto jste vy v Praze volili nejen srdcem, ale i rozumem.“
Ano, volili jsme srdcem i rozumem. A právě proto ODS poprvé Prahu prohrála. Ztratila tím svou tradiční baštu, de facto ji zde dokonce porazili lidovci, zapomeneme-li na jejich volební název TOP 09. Navíc osobně prohrál i sám vykroužkovaný Bém, lidé nezapomněli.
Něco takového chce řádnou dávku masochismu a šílenství, případně totální ztrátu politické soudnosti. Co ale chceme od někoho, kdo si dvojité nakopání do zadku vyloží jako mandát pokračovat na magistrátu ve skvěle rozdělané práci? Sakra! S jak příšernou ostudou hodlá kdysi celkem vážený politik zmizet z našich očí? Neříkejte mi, že ho jednou večer uvidíme na Nově v doprovodu policistů. Tak to určitě nemělo skončit!
„Po čtyřech letech, kdy jsem řídil Prahu 6, a dalších osmi letech v roli primátora hlavního města Prahy,“ pokračuje Bém ve svém díle, „vás chci ujistit, že mám jasnou představu ...“ Bože! Vystudovaný psychiatr, jenž by měl aspoň trochu vidět do lidí — a pořád není s to pochopit, že jasnou představu o jeho jasné představě právě vyjádřili voliči: mají toho všeho dost.
„Mohu jistě mluvit za všechny své kolegy, když řeknu, že jsme pro Prahu dělali vždy to nejlepší, a nic se na tom nezmění ...,“ loučí se s námi primátor.
Ano, jistě, pane doktore. Myslím, že právě slyším houkání sanitky.
