Vláda ve dveřích, držte si peněženky!
Minulá vláda prý udělala chybu, že snížila příjmy státního rozpočtu. Měla na to jít zostra, pořádně napařit daně a o žádném deficitu by se nemuselo mluvit! Tak nějak si to pořád ještě představuje levice. Ano, sociálno je opiem lidstva.
Už jsem se bál, že nikdo nevynalezne perpetuum mobile, ale nakonec se to povedlo. Má to jen jeden drobný zádrhel – nějak je potřeba vysvětlit, co dobrého je na tom, vzít lidem peníze a použít je mizerným způsobem, aby se to nakonec ještě vyplatilo. Kdybychom měli nějaký úžasný stát, který všechno promění v dobro, tak bych to organizované násilí ještě chápal. Jenže tak skvělý ten útvar není a nikdy nebyl. Jak kdysi řekl jeden liberální ekonom, jak někam přijde vláda, držte si peněženku. Jenomže takový stisk občan nemá, nakonec z nás ty peníze stejně nějak dostanou. Ze všech, kdo ještě něco mají. Stát je něco jako pražská tramvaj číslo 22, takový pojízdný Sherwood, kde se bohatým bere a bohatý je ten, kdo chvíli nedával pozor na své kapsy.
Loupí se různým stylem.
Levice se chová jako pán, který z vašeho vlastního rybníka, o nějž si pečujete, vycucává vodu, protáhne ji děravým potrubím, kde část skončí v hlíně a část se rozkrade a rozdá těm, kdo rybník nemají. Hodně se napijí ti, kdo trubky z rybníka vyvedli. Pak vám tihle lidé pár litrů s velkou slávou vrátí. Pokud kvůli (přece jen už příliš děravým) trubkám vody již chybí moc, doporučí, že je třeba zvýšit odběr, protože je to solidární. Vy jste naivka a myslíte si, že solidarita znamená, že něco dáváte dobrovolně, ale to jste na omylu. Solidarita je, že vám to vezmou a vy smíte mlčet. Pokud se vaši kapři budou plácat nakonec v několika špinavých loužích, budete označeni za příživníky. A vyzváni k tomu, aby se ještě trochu vody přitočilo do státních rybníků, protože tamním kaprům chybí a do vašeho bahnitého se jim přeskočit nechce. No bodejť by se chtělo.
Pravice je na tom nepochybně dost podobně, jen vám pár litrů nechá a stydlivě připustí, že ta voda je sice vaše, ale že má být smír, co kdyby vám nějaký sociálně rozhořčený porybný do zbytku rybníka nalil kanystr nafty, a ještě vás žaloval za ekologickou škodu.
Nedávno někdo objevil, že je třeba občany učit finanční gramotnosti. Svatá slova. Napadá mě několik politiků, u kterých by mohli začít s pilotním projektem. Ne že by se zrovna jim osobně vedlo zle, ale ve správě peněz těch druhých ještě mají – jak se za socíku říkalo – jisté rezervy.
Zatím se vždycky říkalo, že máme státu dávat peníze a chtít lepší služby. To se pořád pohybujeme, jak my vzdělanci říkáme, ve starém paradigmatu. Zkrátka řečeno česky, že se to mele pořád podle toho starého mustru. Jenže postaru se žít nedá, jak říkal dělnický prezident Antonín Zápotocký. Takže nový mustr by měl být, že žádné lepší služby nechceme, stejně nikdy žádné nebudou, ať nám jen nechají ty peníze. Jen stát může vymyslet takovéhle dálnice, stíhačky, transportéry, Internet do škol a konference o rovnosti. Stíhačky si jako soukromník nepohlídám, ale důchod a zubaře bych snad zvládl. Dálnici si nechte, pojedu po starých cestách a vyrazím o hodinu dřív. Stejně jsem to tak musel celé roky dělat, v druhé půlce života už to nějak doklepu. A vůbec bychom to mohli rozjet. Funkce senátora ať je neplacená, když jim všem jde tolik o vlast, a pokud se někdo bojí, že pak budou politici zkorumpovatelní, snadno to odstraníme naprostým zrušením imunity. Copak by se měli bát, když u nás soudy fungují? A pokud nefungují, aspoň budou mít otcové lidu nějaký stimul se tím kapku zabývat.
No tak zase na zem. Nakonec to vypadá, že jsem skončil jako anarchista. Je tam jen jeden rozdíl, anarchisté si myslí, že by se to všechno možná dalo udělat. Já si myslím, že ne. Jen nevím, proč se má někdo pořád natahovat po cizích peněženkách a tvářit se u toho jako Jánošík. To je pořád samá společnost a dobro a lidi a rovnost. Tak si nechte pár hraček pro pocit důležitosti, třeba ještě nějaká nová letadla nebo akvapark bez vody jako v Bublavě nebo i kosmodrom, ale spíš menší a radši bez raket, a o tom, o čem si lidé už několik set let uměli rozhodovat sami, už nerozhodujte. Zatím vám to moc nešlo.
