Třikrát "nej" pražské koalice ODS s ČSSD
Včera nad ránem se konečně stalo, co se nikdy nemělo stát ani ve střízlivější dobu: nad čínským bufetem si ODS a ČSSD rozdělily v Praze vládu. Patří jim tři NEJ politického pekla.
Za prvé: nikdy v historii se ještě nestalo, aby proti jakékoli vládě svých vlastních stran tak ostře vystoupili sami jejich předsedové. Logicky: jediným skutečným smyslem politiky je vládnout a moc proto trumfuje i nejhorší špinavost. Ne v Praze. Někdy je totiž špatnost určitého politického úmyslu tak do očí bijící, že se ho leknou i politici, po otcích TV reality show nejhorší zločinci.
I proto se od pražské koalice ODS s ČSSD, paktu posvěcujícího miliardovou korupci, ihned distancoval Petr Nečas i Bohuslav Sobotka. U prvně jmenovaného to dobře chápu: jako katolík by se musel na kolenou kát do konce života, a kdo by se pak hádal s Miroslavem Kalouskem? U Sobotky si nejsem úplně jistý: snad to má něco společného s chlapeckou nevinností ve tváři a smrtelným hříchem s drahým bytem za poslanecké a ministerské diety. I když za něj prý Sobotka už trestá nonstop nošením zubních rovnátek.
Za druhé: nikdy v historii ještě nesehrál byť jen papírový volební lídr jakékoli politické strany tak tragickou roli jako Bohuslav Svoboda, současný pražský primář a budoucí primátor. Důstojnějšímu omylu se propůjčil i Radek John, předvolební maňásek Víta Bárty; hlavu jeho politického vodiče aspoň nehyzdilo příšerné máslo na hlavě, jakého si s radostí sobě vlastní užívá šéf pražské ODS Boris Šťastný, jehož impérium služeb a protislužeb za naše peníze se Svoboda nyní rozhodl pokrýt.
Za třetí: jednoduše Václav Klaus, tuším český prezident. Ten cynickou dohodu hrdě označil za rozumný pakt, ostatně ODS by prý byla proti sobě, kdyby nechtěla primátora…. Hmm. Musí ale kvůli tomu být proti nám, voličům? V souvislosti s Klausem mám zhruba jedinou otázku: nečeká nás brzy nějaký další státní svátek? Někdo by totiž měl konečně na Hradě vyznamenat i jeho, zaslouží si to. Napadá mě Petr Hájek, Ladislav Jakl, Jindřich Forejt….
