Rozbředlý Obama a objetí s Ruskem udělají z NATO mrtvolu
Organizace NATO (za české účasti) přijala v pátek v Lisabonu novou strategii. Mění ji od konce studené války už poněkolikáté. Proč? Maskuje tím to nejhlavnější – neví, co sama se sebou. Neví, jak se do budoucna vyvinou vztahy mezi Evropou a USA, tak hledá nové cesty. Protože Amerika se přes všechny slovní proklamace odklání od našeho starého kontinentu – více ji zajímají Čína, Brazílie či Indie. Tedy země, které skutečně hýbou dnešním světem. A to nahrává hlavně Rusku, se kterým se Severoatlantická aliance v Lisabonu právě objala. Dostává tím další polibek smrti.
Některé závěry z jednání v Lisabonu jsou totiž rozporuplné.
Například v nové strategii se říká, že NATO se hlásí ke světu bez jaderných zbraní. Tak to bláhově slíbil v dubnu v Praze americký prezident Barack Obama. Je pozoruhodné, že největší vojenský pakt světa by se chtěl zbavit jedné z nejdůležitějších možností odstrašení případného nepřítele. Proto spojenci do strategie dostali větu, která to zároveň vše popírá: „Jaderné zbraně si ponecháme, dokud tyto zbraně ve světě existují.“ Aha… Vzhledem k tomu, že Čína či Írán na jejich vývoji dál pracují a Rusko se jich nemíní vzdát, je to slib pro slib (ostatně to je podstata politiky Baracka Obamy téměř ve všem). Mezitím ale německý ministr zahraničí Guido Westerwelle minulý týden potvrdil, že jeho země dál trvá na stažení všech jaderných zbraní ze země. Myslí tím zbraně americké. Zajímavá to situace…
Severoatlantická aliance pak v pátek v Lisabonu oznámila, že bude mít společný protiraketový deštník. Nic si nemusíme namlouvat, je to zbraň, kterou potřebují především Spojené státy. Předtím byl systém namířen proti Rusku, teď má být do něj Rusko integrováno. Pokud i Moskva, proti komu je deštník namířený? Proti Íránu? Že by jedna regionální mocnost dokázala najednou držet v šachu hráče, jako jsou EU, USA a Rusko? Tomu těžko uvěřit. Nebo se přece jenom rýsuje pro NATO nový strategický rival, kterým by se mohla stát Čína?
V sobotu pak přijel na líbánky s NATO do Lisabonu ruský prezident Dmitrij Medveděv. Nikdy v historii se ještě nestalo, že by Rusko dokázalo trvale dodržet své závazky, které někomu dalo. Nedá se věřit Medveděvovi ani dnes. Jenže Obama potřebuje Moskvu daleko více, než kdykoli předtím, tak ji do spolupráce s NATO zatahuje. Potřebuje ji, aby mohl zásobovat přes ruské území americkou armádu v Afghánistánu. Válku v této zemi Západ ani po deseti letech nevyhrává a Rusko se začalo bát, že by se právě přes Afghánistán přelila v budoucnosti vlna islamismu do zemí Střední Asie a pak na jeho území. Navíc demografický vývoj ukazuje, že muslimové budou v Rusku tvořit do 20 let více než třetinu obyvatel.
Afghánistán je tak už dlouhá léta pro NATO silným spojovacím článkem a dokonce zaklínadlem, aby organizace vůbec významněji fungovala. A aby se dostala ve vojenské oblasti tak blízko nevyzpytatelnému Rusku. Co když ale nebude brzy dalšího Afghánistánu?
Severoatlantická aliance je seskupení, které je v současnosti skutečně zárukou bezpečnosti i pro Českou republiku (je to tak ale jedině kvůli ohromné americké vojenské síle, Evropa v tom nehraje žádnou podstatnější roli). Postupem doby, ale NATO začíná připomínat EU. Obě organizace se dostaly do stádia, kdy přesně nevědí a netuší, jak postupovat v budoucnosti dál. Což nevyhnutelně povede k jejich stagnaci. A Rusko si nepřeje nic jiného, než aby polomrtvé NATO pak drželo láskyplně v náručí.
