Bohuslav Svoboda je nejsmutnější pražský primátor
Bohuslav Svoboda si splnil sen, stal se pražským primátorem. Je to ironie: když jsem ho v den volby poslouchal v rádiu, zněl jako někdo, kdo svou korunovaci upřímně nenávidí. Právem.
Kolem pražské koalice ODS s ČSSD a zdejších voleb panuje několik mýtů. Například proč lidé tolik nekřičeli, když se stejná koalice chopila moci i v jiných městech; jednoduše asi proto, že jim v těchto městech tolik nevadí. I to je demokracie.
Nebo proč jsme se nebouřili, když v opozici skončila po vzoru pražské Top 09 i ČSSD, vítěz parlamentních voleb; asi proto, že si její vládu přáli pouze voliči ČSSD a KSČM, a ti se tradičně bouří jen u výše sociálních dávek, případně v hospodě u lahve zelené. Tedy pokud tam vůbec ještě dojdou.
Anebo jestli byly volby v Praze, ODS účelově rozdělené na sedm obvodů, demokratické; ano byly. Přesně jako je demokratická spousta jiných špatností, které prostě nejsou nelegální - v tomto případě ústavně. Viz třeba zázračné akcie Stanislava Grosse, jestli si mladého českého makléře a advokáta s prostším výrazem ve tváři ještě pamatujete.
Řekněme, že pro každého z nás bývají jisté ošklivější věci poprvé. Dětští dealeři pervitinu v Karlíně, kde bydlím, za sebou mívají bezúhonných jedenáct let. Násilník z Ostravy, co si nedělal legraci, když rapoval o tom, že nenávidí svět, takže nakonec opravdu pobodal několik kluků, za sebou měl šestnáct bezúhonných let. Nebo téměř bezúhonných, jak se nyní dozvídáme.
Čímž samozřejmě nechci lékaře Svobodu přirovnávat k drogovým dealerům či násilníkům s nožem, jde pouze o metaforu. Jde však o to, že i Svobodu-politika lidé nyní posuzují výhradně podle politických skutků a ne podle romantických chlapeckých let či dosavadní počestné práce gynekologa.
Jako všichni politici včetně Baracka Obamy kandidoval i Svoboda se „změnou“. Nakonec ale provedl tzv. změnu změny – neboli řečeno s prezidentem Václavem Klausem tzv. „nezměnu“: jede dál v podstatě se stejnými lidmi, občas uklizenými na menší pražské radnice či do politického chládku. Proč by mu tedy měli lidé věřit?
