Václav Klaus: Se mnou vám bude hezky
Prezident Václav Klaus to dokázal: na Nový rok byl simultánně na všech třech hlavních TV kanálech, čímž vyrovnal někdejší večerní rekord Karla Gotta. Jen jeho projev byl méně boží.
Začnu lacině - vzezřením. Nevím, jestli se na Silvestra na Hradě tradičně děje něco, čím by se měly zabývat jisté státní orgány, nicméně posledních zhruba osm let se prezidenta, kdysi principiálního optimisty, na Nový rok bojím; jako by mu ve stále větší tváři hrála osobní apokalypsa. Snad za to letos může novoroční oteplení, zlomyslný triumf Klausova hlavního ideologického nepřítele - přírody.
Nyní ke slovům. Hned v úvodu nám prezident slíbil, že letošní rok bude nadějnější než ty předchozí, přinejmenším politicky. Těžko říct, co tím myslel: pokud vím, nehodlá Vít Bárta stále ohlásit, že celý projekt VV je jen vtip, který po volební pointě končí. Navíc Klaus na Hradě končí až za dva roky, tedy nevydá-li se cestou Lukašenka či Cháveze, které dlouhá léta moci taky nakazila halucinací národního poslání.
Místo toho prezident po nadějném úvodu zatroubil k útoku proti svým dalším ideologickým nepřátelům: zeleným a EU. „Svět se rychle proměňuje. Buď se k tomu připojíme, nebo si toho ještě nějaký čas nebudeme všímat,“ řekl nenápadně v pasáži, kde zmínil relativní dynamiku USA a stagnaci EU.
V podstatě tím myslel, že bychom si víc měli všímat jeho idejí a více číst jeho knihy. Proč ne: pro pochopení Klausova intelektuálního světa doporučuji zápisky z jeho prezidentských cest. Pojal jsem upřímné podezření, jestli je taky nepsala dívčí spisovatelka Petra Paroubková; oba totiž v sobě skrývají něco krásně dětského. Proč parlamentní prezident, jenž tolik touží být i prezidentem všech Čechů, bojuje na Nový rok se zelenými a jejich fantazijním světem, nechápu vůbec. Je to jako léčit silvestrovskou kocovinu oslepující samohonkou z vietnamské tržnice.¨
„Byly doby,“ končil Klaus v jasné narážce na lékaře nesoukromých nemocnic, „kdy bylo výhodné odcházet za lepším do ciziny. Dnes už tomu tak není.“ Snad by měl pro měřítka vyjet i jinam než do Moskvy či do Albánie. A vlastně ani nemusí létat, jak je teď mezi politiky módní. Pro srovnání kvality života stačí jedna cesta západně od našich hranic, čímž se samozřejmě vůbec nezastávám patetických lékařů, kteří ve skutečnosti nikam odcházet nechtějí. Jde prostě jen o fakt.
Závěr Klausova novoročního projevu sklouzl do totální intelektuální agónie, téměř jako by k národu znovu promlouval starý Gustáv Husák. V době globalizace, otevřených hranic a celosvětových individuálních příležitostí Klaus pohrozil, že ohledně opouštění vlasti stále platí slova Viktora Dyka, která radši nebudu tlumočit. Škoda jen, že už nežije Miloš Kopecký: mohl by v závěru života natočit ještě jeden hezký pořad o emigrantech, Klaus by mu byl v TV rovnocenným partnerem.
„Většina našich spoluobčanů nenaslouchá hlasům kverulantů,“ ztrácela se mi prezidentova poslední slova, jež jako by přicházela z jiné planety. „Právě to mě vede k naději, že by rok 2011 mohl být dobrý.“ Snad bychom jej měli začít zavedením cenzury kritiky a vyhlášením pozitivního myšlení. Třeba v Maďarsku už s tím začali.
