Korupční kauza: Měli se Nečas s Johnem obrátit na policii?
O novém ministrovi životního prostředí, prezidentově popírání vládní dohody a nesouladu uvnitř lékařské profese.
Policie se zabývá tím, zda se premiér Nečas (a taky ministr vnitra John) nezpronevěřili zákonu tím, že věděli o možném podezření na korupci a neobrátili se na policii. Co to znamená „možné podezření“? Představuji si, že jdu po ulici, najednou ke mně přistoupí jakýsi člověk, dloubne mne palcem do břicha a vybafne na mne: já jsem nějakej Michálek a na Životním prostředí se korumpuje. Za několik měsíců, případně týdnů mne pak začne popotahovat policie.
Už jsem tu psal o tom, že Václav Klaus popírá existenci nějaké hradní dohody, která by byla předcházela hlasování o nedůvěře vládě. K tématu se dnes vyjadřovali pozoruhodným a zábavným způsobem představitelé dalších koaličních stran, i proto se ho týká i naše dnešní glosa.
Vládní úřad se na poslední chvíli rozhodl, že bude požadovat změny v Johnově protikorupčním plánu. Na tom, že se tak stalo pouhé dva dny před tím, než má být projednán ve vládě, jistě není nic hezkého. K jednotlivým bodům, které úřad kritizuje, se necítím kompetentní se vyjadřovat, pouze nemohu zamlčet, že statut „spolupracujícího obviněného“ mi připadá velmi podezřelý (spolupráci obviněného může přece ohodnotit soud, a to by mělo stačit). Připadalo by mi velmi podezřelé (a zároveň velmi obvyklé v tom nejhorším slova smyslu), kdyby se v rámci věci všeobecně považované za svatou, prosazovaly věci pořádně nekalé. Boj proti korupci dnes frčí. Kdo by nebojoval proti korupci; troufnete si dnes říci „mně korupce nevadí“? Lynčovali by vás, i když jste nikdy nikoho nezkorumpoval. Ti, co korumpují, ovšem něco podobného nikdy neřeknou. Naopak, mám podezření, že někteří z nich zároveň horlivě bojují proti korupci, kterou sami provozují. Ministr John si stěžuje, že premiér chce zmrzačit protikorupční opatření vlády. Jenže stejně důležité jako bojovat proti korupci, nebo možná ještě důležitější je zabránit tomu, aby se boj proti korupci stal zástěrkou pro mrzačení nebo dokonce demontáž demokracie.
Uvnitř lékařské profese vznikl jakýsi nesoulad: ambulantní lékaři těm nemocničním vyčítají, že bojují jen za sebe a nevyzvali je ke spolupráci. Někteří jdou ještě dále a tvrdí, že kampaň LOKu je příliš agresivní a na lékaře vrhá špatné světlo (to je krok správným směrem, nevelký, ale sluší se ho ocenit). Totéž platí o konstatování, že akce je špatně načasovaná na dobu protikrizových úsporných opatření.
V MfD se odehrál zázrak, vyšel tam objektivní článek o situaci v Maďarsku. Číst text pana Petra Bally je po Palatových extempore v LN skutečná úleva. Jen se obávám, že autor má přece jen určité iluze: „Jeho (Orbánovo) postavení a zvláště nový mediální zákon sice vyvolávají obavy, ale jak bude v praxi uplatňován, na to si budeme muset počkat.“ Zákon jsem si přečetl zatím pouze zběžně, a otevřeně řečeno připadá mi dosti úděsný. Jeho přijatelná aplikace je představitelná jenom tak, že během ní bude porušován, a to není taky nic moc. Jinak se musím přiznat, že nerozumím slovenskému odporu vůči novele maďarského zákona o občanství (umožňuje poskytnout maďarské občanství i Maďarům v sousedních zemích). Protestují jen Slováci, Fico protestoval zuřivě, Radičová umírněně. Zdá se, že jí vadí hlavně to, že by s občanstvím nabyli žadatelé i volební právo v Maďarsku. Proč? To se přece dotýká maďarských, ne slovenských zájmů – lidé, kteří v zemi nežijí, budou moci ovlivňovat výsledky voleb do parlamentu. Nynější vláda maďarská vláda, jak se zdá, kalkuluje s tím, že noví občané pak budou hlasovat ve prospěch vládní strany a fakticky zkreslí výsledky maďarských (ne slovenských) voleb. Taky mi není jasné, proč proti zákonu protestuje jen Slovensko – početná maďarská menšina je ještě v Rumunsku, Srbsku, a o něco méně početnější na Ukrajině (počet Maďarů v Chorvatsku je nevýznamný, ve Slovinsku jde o několik vesnic).
