Jiří Paroubek rychle spěchá na cestě k vlastní bezvýznamnosti
Zhruba před rokem bývalý premiér a bývalý předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek nabubřele prohlásil, že v květnových volbách do Poslanecké sněmovny se od ČSSD očekává „vítězství, které zazáří jako nejzářivější hvězda nad naší zemí“. Jenže ze samotného Paroubka zbyl pouze „hvězdný prach“. Přestože se pořád snaží vyjádřit ke všemu a zaujmout pozornost, nastoupil naopak rychlou cestu k vlastní bezvýznamnosti. Proč se to stalo?
Jiří Paroubek jednoduše neunesl odstoupení z místa šéfa sociální demokracie a také to, že už o ničem nerozhoduje, že zásadně nic neovlivňuje a postupně přestává lidi zajímat. Nevyrovnal se s tím, co postihne prakticky každého politika – s odchodem a postupným politickým znicotněním.
Místo spolupráce vrší na hlavy většiny svých socialistických kolegů nadávky, pohrdání, vztek a zlobu. Výsledkem je, že se odstavil na vedlejší kolej. Připomíná to osud Miloše Zemana, jenž také vedl ČSSD, ale poté, co jej ani někteří členové sociální demokracie nepodpořili při volbě prezidenta v roce 2003, se rozhodl nastoupit na stezku pomsty. Paroubek udělal stejnou věc.
Jenže Zeman byl určitou veličinou, nepřehlédnutelnou figurou české politiky posledních dvaceti let a jeho intelektuální schopnosti dodnes uznává také část jeho ideových protivníků. Jiří Paroubek byl sice zřejmým snaživcem, jenže svým jednání a vystupováním odrazoval a odrazuje naprostou většinu veřejnosti. Nepotřebují ho už dokonce ani jeho bývalí voliči, protože v posledních měsících je jeho metodou pouze destrukce vlastní strany.
A Jiří Paroubek se svými mediálními výstupy velmi snaží, aby dopadl podobně.
