V ODS prý sílí nespokojenost s premiérem Nečasem
Prahu navštívil předseda Evropské rady van Rompuy a Klaus mu nechtěl říkat „prezident“, Bobošíková dělala rozruch a filosofové se hodlají bít do krve.
V ODS prý sílí nespokojenost s předsedou strany a premiérem Nečasem. Poslanec Šťastný považuje za nepřiměřené, aby předseda byl ve vedení ODS osamocen jako kůl v plotě. Tomu je třeba rozumět tak, že Nečase je třeba postavit pod kuratelu (vítr asi fouká směrem od Hradu a z Prahy, Nečas byl proti koalicím s ČSSD a nemůže si asi jako předseda koaliční vlády dovolit realizovat divoké eskapády Václava Klause, jako je soustavný konflikt s „Bruselem“). Předseda navíc neměl šťastnou ruku ve snaze najít si ve straně neprofláknuté lidi: první místopředsedkyně je neprofláknutá, protože nejspíš ani nemá na to, aby se proflákla, zato místopředseda Vondra je zapleten do maléru, který se vyrovná těm, s nimiž museli zápolit ti, které chtěl Nečas právě jím nahradit. Předsedovi ODS zjevně chybí řídící orgán, Klaus ho s jistým opovržením odvrhl a on na samostatné fungování nemá, je jakýsi politický terminál. Na tom samotném není nic špatného, takoví lidé jsou ve straně nepostradatelní, malér nastane tehdy, když se prokoušou do jejího čela.
Krize ve zdravotnictví skončila, zní titulek v Právu. Mám o tom velké pochybnosti a ani si nepřeju, aby se zacementoval stav, vzniklý vládní kapitulací. Jakýmsi bezmocným epilogem dosavadního dění je požadavek některých pacientů, aby byly zveřejněny seznamy nemocničních lékařů, kteří dali výpovědi: chtěli by se jim v budoucnu vyhnout. Požadavek je neuskutečnitelný, když Vás sklátí infarkt nebo srazí auto a přivezou Vás v bezvědomí do nemocnice, nikdo se Vás ani nemůže ptát, ke kterému lékaři nechcete. Obávám se, že si v praxi nemůžete moc vybírat ani tenkrát, když jste při vědomí. Tohoto požadavku (a nejen jeho) se týká dnešní glosa.
Logicky následující je zpráva, že předsedkyně pražské organizace KSČM Marta Semelová se zítra zúčastní pietní vzpomínky u příležitosti 63. výročí „Vítězného února“. Bože, jak ten čas letí. Paní Semelová je realistka a do Senátu nekandiduje. Což je asi tak to hlavní, co ji odlišuje od paní Bobošíkové (taky bych řekl, že bude mít přece jen o trochu větší veřejnou podporu).
Jana Bendová upozorňuje v MfD na nevyhraněný statut České lékařské komory, která se chová jako odborová organizace a přitom členství v ní je pro lékaře povinné (povinné členství nebylo ani v ROH, soudím tak z toho, že mne za podpis Charty v sedmasedmdesátém z ROH vyloučili). Mně se ovšem zdá podivná jiná věc: povinné členství bych skousl, profesní komory jsou ovšem nástupkyně někdejších cechů. Sdružují soukromníky, zaobírající se nějakou činností (např. advokátní komora), dbají na profesní solidnost a čest svého členstva a zároveň své členy brání proti nekalé konkurenci. Je představitelná a smysluplná profesní komora soukromých detektivů, ale ne profesní komora policajtů. ČLK by tedy byla docela normální a řádnou profesní komorou, kdyby sdružovala jen soukromé lékaře. Na ty, co jsou zaměstnanci státních institucí, má, pokud jde o profesní solidnost, dohlížet stát, jejich zájmy má bránit odborová organizace, což v případě nemocničních lékařů legitimně činí LOK (to, že používá amorálních metod, je druhá věc).
Zbyněk Petráček jistě právem upozorňuje na absurdnost toho, že Libye je členem Rady OSN pro lidská práva. Ale zase až tak moc absurdní to není, když uvážíme, že u kolébky organizace, v níž je Libye členem Rady pro lidská práva, stál patrně největší masový vrah v dějinách lidstva (tím samozřejmě nemyslím F. D. Roosevelta).
A na závěr to nejlepší, zpráva opravdu aktuální vzhledem k tomu, že krize ve zdravotnictví úspěšně skončila: V nemocnici Ivančice zašili jedné operované do břicha třiceticentimetrovou špachtli, kterou používali při „zákroku“. Přišli na to ovšem rychle, dříve než za půl roku. Pacientka ovšem špachtli v břiše nesnášela nejlépe, špachtle neměla tendenci poděkovat a odejít. Teď se případem zabývá Okresní soud Brno-venkov, před nímž stojí i chirurg, který operaci vedl. Řeší ten případ i ČLK (tedy jinak, než že by svému obviněnému členu platila advokáta)?
