Hrozí českému národu chaos a celospolečenská anarchie?
Narozdíl od včel jsou Čechové spíš tvorové političtí než společenští. Když už spolu mluví, tak o politice. A když o politice zrovna nemluví, tak zakládají nějakou politickou stranu.
Při zakládání politických stran je nutné brát ohledy na národní zvyklosti. Na to se často zapomíná. Členové politických stran jsou sice lidé, ale jak chcete definovat člověka? Maxim Gorkij kdysi řekl: „Člověk, to zní hrdě!“ Patrně se s žádným nesetkal. I sám Benjamin Franklin měl své pochybnosti: „Kdo je moudrý? Ten, kdo se dokáže od každého něčemu přiučit. Kdo je mocný? Ten, kdo se vždy ovládne. Kdo je bohatý? Ten, kdo je spokojen. A kdo to je? Nikdo.“
Proto mám nejraději definici Platóna: „Člověk je tvor dvojnohý, neopeřený.“ Ano, jde o ryzí pravdu. Proti tomu nemůže nikdo nic namítat. A každý by měl dbát toho, aby v něm byl uznán člověk, tedy dvounohý neopeřenec, bez ohledu na to jakou stranu založil.
Hlavním zádrhelem je, že tradiční politické strany nedávají dostatek volného prostoru reformním ideologiím a bojí se vytváření frakcí uvnitř strany. ODS není schopna se stát současně stranou „křesťanskou“ a KDU-ČSL opět není schopna se stát současně stranou „občanskou“. ČSSD neposkytuje žádný prostor pro „reformní komunisty“, které by bylo možno přetavit na „levicově orientované sociální demokraty“. Tím posiluje a stabilizuje volební výsledky KSČM. Co z toho vyplývá? Je nutné dát maximální šířku prostoru uplatnění pravicovým i levicovým hnutím, aby nalezly svůj „politický azyl“ již v tradičních parlamentních stranách a nemuseli zakládat nové a nové partaje. Ty se pak utkávají ve volbách v bojích o moc. Ta se rozmělní do nepřehledného množství miniaturních hlasů - a tím zaniknou spolehlivé většiny.
Pakliže k takovému řešení nedojde, nikdy nemohou podle mého názoru vzniknout stabilní parlamentní většiny a permanentně se budeme potácet nad propastí vládních krizí. Domnívám se, že současná vláda není špatná, ale když jde do tuhého, jeden blokuje druhého, neboť žádná spolehlivá většina neexistuje. Proto vznikají logicky situace, kdy není možné se hnout z místa. Abychom se vyhnuli takovýmto nežádoucím hazardům vůči národu, je nutné „pravici“ i „levici“ polarizovat do dvou velkých bloků, přičemž Zeleným pak zůstane úloha asistenta.
ČSSD musí převzít úlohu vytlačovatele KSČM do pozice politického outsidera, jako se to podařilo ODS a KDU-ČSL v případě Republikánů a Dělnické strany. To ovšem vyžaduje patřičnou ideologickou sílu, kterou lze získat pouze polarizací a politickými frakcemi. Pakliže se daná alternativa na pravém ani na levém křídle české politiky nepodaří, dopadne to jednoho dne takto: Představte si volby, kde se nikdo k volebním urnám nedostaví! V nejlepším případě desítky či dokonce stovky českých politických stran dostanou 1 % - 2 % hlasů. Kdo potom bude sestavovat vládu? Česká republika se propadne do společenské anarchie a stane se neovladatelnou!
