Hlavním problémem náhubkového zákona není zveřejňování jmen, ale odposlechů
Analýza vzorků DNA trvá dva týdny, ale obvinění už bylo vzneseno, náhubkový zákon je znovu na pořadu dne a Kaddáfí údajně couvl – dá se mu ale věřit?
Nechce se mi moc komentovat případ zavražděného dítěte z Troje. Jediný podezřelý byl po nalezení těla zavražděné dívky vzat do vazby a je obviněn z vraždy, znásilnění a krádeží. Obvinění ze znásilnění bylo učiněno na základě toho, že policie získala „biologický materiál“. Všichni kriminalističtí odborníci přitom tvrdí, že např. analýza vzorků DNA trvá až dva týdny. Obviněný má bohatý trestní rejstřík, ale sexuální delikty tam nefigurují, není známo, že by byl deviant. Obvinění ze sexuálně motivované vraždy dítěte ovšem podstatně ovlivní jeho pozici mezi spoluvězni ve vyšetřovací vazbě. Doufám, že nebylo vzneseno jen proto, aby byl komunikativnější. (To, že to děvče zabil, je přitom velmi pravděpodobné, stejně bohužel i to, že se to nebude úplně snadno dokazovat).
V souvislosti s případem se znovu otevřel problém tzv. náhubkového zákona, noviny by teď správně nesměly uvádět jméno oběti (dokud se nenašlo tělo, nebylo možné mluvit přímo o zločinu). V té souvislosti se připravuje změna zákona, údaje bude možné uveřejňovat, když to bude ve veřejném zájmu. Je zjevné, že v tomhle případě je dodatečné tajnůstkářství absurdní, ale ne proto, že by uvádět jméno bylo teď ve veřejném zájmu. Hlavní problém tzv. náhubkového zákona je ale zveřejňování policejních odposlechů, které nebyly použity jako důkaz před soudem. Trvám na tom, že je to nepřípustné a že pojem „veřejný zájem“ je v této souvislosti nesmírně gumový, nedá se pořádně vymezit. (K tématu „náhubkového zákona“ jsem se vyjádřil už v době, kdy se o něm u nás vzrušeně diskutovalo, článek tu dávám k dispozici).
Komentátor deníku Sme Peter Morvay se dnes v LN vyjadřuje k případu maďarského politika Jánose Esterházyho, od jehož narození v pondělí uplynulo sto deset let. Esterázy byl představitelem slovenských Maďarů, po záboru československých oblastí obývaných Maďary zůstal na Slovensku a angažoval se tam politicky ve prospěch Maďarů, kteří na Slovensku zůstali. Po válce byl odsouzen k smrti jako údajný fašista, rozsudek pak byl (poté, co se vrátil z Ruska, kam byl odvlečen NKVD) zmírněn na doživotí. Zemřel ve věznici na Mírově v roce 1957. Pan Morvay má jistě pravdu v tom, že Esterázy nebyl liberální demokrat v dnešním slova smyslu řekl bych, že spíš konzervativní nacionalista předválečného ražení). To, že se v meziválečné době zasazoval o zájmy Maďarů na Slovensku, je pochopitelné – ostatně po odtržení maďarských oblastí protestoval proti represím, kterým byli vystaveni Slováci, co se octli po této hraniční úpravě v Maďarsku (vytýčit úplně spravedlivé národnostní hranice nebylo možné), a jako jediný poslanec slovenského parlamentu nehlasoval v r. 1942 pro vystěhování Židů. Nejsem si jistý, zda pan Morvay není v něčem vůči Esterházymu příliš přísný. Napsal jsem o Esterházyho případu kdysi rozsáhlejší článek do střední Evropy, pokusím se ho dohledat, obávám se ovšem, že ho nemám v elektronické podobě.
