Paroubek se připojí k návrhu KSČM na vyslovení nedůvěry vládě a Vít Bárta bude kandidovat proti Radkovi Johnovi na funkci předsedy Věcí veřejných.
Vít Bárta se rozhodl,že bude kandidovat proti Johnovi na funkci předsedy strany. Zřejmě (správně) vyhodnotil situaci jako neudržitelnou. Pokud jde o Johna, chce, aby se stal čestným místopředsedou strany s právem veta. Johnovi se to nelíbí, a taky právem, je těžké vyhodnotit to jinak než jako odstavení, čestný předseda je něco jako vycpaná politická mrtvola a právo veta mu bude k ničemu, stejně si nemůže troufnout je proti skutečnému předsedovi používat. Mohl by to udělat snad jednou, dvakrát, pak by s ním byl konec (pokud by za sebou neshromáždil nezanedbatelnou část strany, a to čestní předsedové nedělávají, odporuje to jejich vycpané důstojnosti). John by raději zastával funkci místopředsedy (ti bývají většinou živí), chápe to nejspíš jako své odstavení ve chvíli, když už straně nemůže posloužit jako vábnička ve volbách, a pokud to tak opravdu chápe, tak taky právem. Bárta chce zakotvit stranu „pevně ve středu“, zatímco John je prý spíš „pravdoláskařský“ (má to být synonymum za žvanil?). A chce taky „véčka vyčistit od kmotrů“. To je pozoruhodné ze dvou důvodů: jednak, jak to vypadá, VV tak usilovně bojovaly proti kmotrům, až se jim zahnízdili v jejich vlastní straně. A za druhé a zároveň připomíná mi to nějak Stalinovu tezi o neustálém zostřování boje s třídním nepřítelem. Bylo to tak i u nás, po Horákové přišel na řadu Slánský. Na politické procesy to naštěstí zatím nevypadá, VV k tomu chybějí příslušné instrumenty.
Alexandr Vondra si udržel důvěru premiéra a ODS. Dalo se to čekat, TOP09 prakticky nedala Výkonné radě ODS jinou šanci. Předtím velkoryse slevila z požadavku na Vondrovo odstoupení, a místo toho žádala, aby už nezastupoval ODS na jednání koaliční devítky. Nedovedu si představit, jak mohli přehlédnout, že ODS na něco podobného nemůže přistoupit, protože je to jednak drzost a jednak by tím kapitulovala. Zjevně TOP09 z nějakého důvodu víc vyhovuje Vondra jako profláknutý ministr než Vondra jako ministr odvolaný. Právo cituje „koaliční zdroj“ (nová verze zdroje, který si nepřeje být jmenován), podle něhož se Vondra měl v minulosti věnovat spíš kontrole podezřelé smlouvy než zkoušení superbů nebo ochutnávání jednohubek. Co je komu do toho, jestli někdo ochutnává jednohubky, navíc smlouvu lze kontrolovat a ochutnávat při tom jednohubky. Podle zdroje se také koalice shodla na tom, že Vondra spolu se Schwarzenbergem sepíší Vondrovu omluvu. Jak mohli na něco podobného přistoupit, omluvu si přece každý píše sám a nikdo mu do toho nemá co kecat, to je zase taky trochu, i když vzdáleně, podobné stalinským procesům (víc by se to podobalo, kdyby omluvu měl Vondrovi napsat sám Schwarzenberg, nebo ještě lépe Kalousek). Kromě toho už přistoupit na to, že se Vondra omluví, byl sebevražedný akt. Buď se prokáže zanedbání, a pak musí odejít, na omluvě už nezáleží, nebo ne, a pak má TOP09 smůlu. Místo toho, jak se zdá, se obě strany obratným manévrováním v případu Vondra navzájem dostaly do slepé uličky. Lépe řečeno do ní zacouvaly, protože ODS zmeškala příležitost jednat tvrdě hned na začátku a TOP09 by ráda dosáhla toho, čeho lze dosáhnout rozbitím vlády, aniž by vládu musela rozbíjet a podtrhávat si pod sebou sesli. V tom případě nezbývá než gratulovat.
Náměstek ministra financí Barták odstoupil. Čelil obvinění, že na dvou amerických manažerech (jedním z nich byl bývalý americký velvyslanec v Praze Cabaniss) údajně požadoval úplatek. Jakmile s obviněním začaly zabývat kompetentní úřady, Barták požádal o neplacenou dovolenou, než se záležitost vyšetří. Úřady si dávají na čas. Nynější Bartákova demise se dává do souvislosti se sporem o Vondru, není vyloučeno, že ho spíš otrávilo dlouhé čekání – jistě, hladem by neumřel, ale být příliš dlouho mrtvým broukem (náměstkem na dlouhodobé neplacené dovolené) je otrava, člověk má svázané ruce a postupně se na něj zapomene.
Jiří Paroubek se připojí k návrhu KSČM na vyslovení nedůvěry vládě. Vydal v tom smyslu útočné a zároveň ublížené prohlášení, v němž si vyřizuje účty s médii (všemi, i když Právo tentokrát výslovně nenapadá) i se svou vlastní stranou. Trpký je úděl Ikara, který z nadoblačných výšek dopadl tvrdě na zadek. Ti, co mu předtím sloužili, se od něho s opovržením odvrátili, a jemu nezbývá než dělat totéž, co dělal za Topolánka, v docela jiné situaci. Koaliční partaje se perou jako vzteklí čoklové, ale když jde o další trvání vlády, drží basu (mj. i proto, aby se mohli dále prát). Ubohý Paroubek!
http://bohumildolezal.lidovky.cz/
