Václav Klaus

Václav Klaus Zdroj: Jan Ignác Říha

Klaus se svým zápasem proti démonu EU u veřejnosti boduje

Bohumil Doležal

Organizátor akcí organizace D.O.S.T. posílá pozoruhodné maily, místopředseda Věcí veřejných Škárka se vyznal z úplatkářství a premiér Nečas získá podporu proti "kmotrům".

 

Zdá se, že Václav Klaus se svým zápasem proti démonu EU u veřejnosti boduje. Agentura SANEP sice pracuje na internetu a její výsledky se občas liší od ostatních, ale v každém případě něco napovídají. To, že sedmdesát procent lidí je proti poskytnutí půjček zadluženým státům Unie, není překvapivé, já bych s tím měl taky problém. Ale ještě o fous víc, 74 %, je proti zavedení eura, a kdyby se prý dnes rozhodovalo v referendu o vstupu do EU, bude většina lidí proti. EU má své velké problémy, ale přesto, pokud jde o vliv Unie na vnitřní politickou kulturu v ČR, pořád ještě se dá předpokládat, že brání nejhorším excesům. To se asi lidem v Klausově podhradí moc nelíbí. Nedivím se jim, svazuje jim to (zatím) ruce. Což je docela fajn.

 

 

Věci veřejné, resp. Vít Bárta, nehodlají podpořit zařazení Vondrova problému na program schůze Poslanecké sněmovny. Chtějí prý podpořit premiéra Nečase proti „kmotrům“ v ODS, kteří by přišli na řadu v případě jeho pádu. Je to jen hezké gesto, pokud TOP09 sníží kvórum, bod se na pořad jednání stejně dostane.

 

Věci veřejné mají ovšem zároveň problém. Místopředseda Škárka řekl novinářce z Respektu v rozhovoru off record, že dostával od Bárty peníze za loajalitu. Když to v časopise navzdory slibu zveřejnili, prohlásil, že jde z jeho strany o cílenou mystifikaci. Obecně vzato, má člověk, když mu nabídnou peníze za loajalitu, dvě možnosti: buď to rozhořčeně odmítne a všechno zveřejní, nebo peníze vezme, a pak mu nezbývá než držet ústa. Vzít si z každé možnosti něco (peníze brát a pak to zveřejnit) není dobré. Tématu se týká naše glosa.

 

Nevím, jak přišel Jiří Hanák (sloupek v dnešním Právu) na to, že Karel Havlíček byl národní vůdce. Havlíček byl žurnalista. Když si v roce 1848 musel vybírat mezi politickou a žurnalistickou kariérou, vybral si cíleně to druhé a rezignoval na mandát v Říšském sněmu. Zdá se, že panu Hanákovi vlezla na mozek bolševická propaganda, která z Havlíčka udělala posvátnou mumii.

 

 

Novináři Ondřeji Šťastnému, který minulý týden napsal zprávu o akci organizace D.O.S.T (jejím předsedou je Ladislav Bátora, kterého se ministru Dobešovi nepodařilo prosadit na školství jako náměstka, zarazil to premiér Nečas, což mu budiž připsáno ke cti, takže si ho nyní pan Dobeš bere aspoň jako poradce), přišel pozoruhodný mail od jednoho z organizátorů, Michala Semína. „Styďte se, jestli to vůbec umíte. A raději se mi obloukem vyhýbejte.“ To by mohlo nabudit dojem, že se pan Semín chce prát, takže to pak, po novinářově reakci, dovysvětlil: „Chtěl jsem Vám jen dát najevo, že nejste vítaným hostem na akci, za jejíž průběh a výsledek jsem zodpovědný.“ Aha, tak už tomu rozumím, to, že pan Semín cítil potřebu to takhle upřesnit, je pozitivní, všechno si ještě netroufnou. Jinak, jako častý adresát mailů typu toho prvního upozorňuji, že normálně bývají nepodepsány, pak nestojí za to je zveřejňovat, tohle bylo podepsáno, a tak pan Šťastný celou korespondenci v MfD zveřejnil. Dobře učinil. Novináři na podobných akcích nebývají zpravidla vítanými hosty. Chodit tam ovšem musí, je to jejich práce, nezáviděníhodná, ale nutná.

 

Ministr Schwarzenberg, jemuž jsme tento týden věnovali Bobra, se podobá svému velkému předchůdci v úřadě Janu Masarykovi i tím, že se významných koaličních jednání zpravidla neúčastní, jsa zrovna na zahraniční cestě. Masaryk zase na vypjatých schůzích vlády chodil během hlasování na toaletu, komunisty sice pohrdal, ale zase si to s nimi nechtěl až tak rozházet. Nekomunističtí ministři mu pak často vyčítali, že kvůli jeho nepřítomnosti hlasování prohráli. Kupodivu Schwarzenbergovi nikdo nepřítomnost nevyčítá, je přece úlohou ministra zahraničí hodně cestovat (pan Schwarzenberg je ovšem taky předsedou relativně silné koaliční strany). Zdá se, že jeho kolegům i jeho podřízeným na ministerstvu moc nechybí, soudě podle údajné zásady „držte dědka ve vzduchu“. Úsloví má pádný rytmus, vypadá jako první verš nějaké písně, kterou je třeba ještě složit.

 

http://bohumildolezal.lidovky.cz/