Ladislav Bátora

Ladislav Bátora Zdroj: Reflex.cz

Co mají společného Klaus, Bátora a básník Nacamec

Jan Jandourek

Pan Ladislav Bátora, co kdysi kandidoval za Národní stranu a pak za paní Bobošíkovou, se konečně dočkal. Stal se ekonomickým poradcem ministra školství. Předtím nevyšel pokus udělat ho na ministerstvu prvním náměstkem, což rozechvělo prezidenta Klause strachem o osud české demokracie.

 

Pan Bátora teď MF DNES poskytl rozhovor, kde vysvětluje, proč kdysi kandidoval za Národní stranu. Říká: „Bylo to gesto, protest proti bezvýchodnosti.“ Do strany prý ale nevstoupil. Proč? „Protože jsem s ní neměl nic společného.“ A co kdyby se do parlamentu nakonec dostal? „Nepodepsal jsem žádný závazek z hlediska plnění volebního programu či stranické příslušnosti.“ A dodává, že ničeho nelituje.

 

 

Předně je potřeba ocenit, že je konzistentní a nesype si popel na hlavu jen proto, že by to pro něj bylo třeba výhodné. Pokud jde o jeho názory na Unii a vůbec na cokoli, má mít právo je vyslovit. Pokud jde o jeho angažmá v politice nebo státní správě, neměl by být nijak diskriminován, protože není známo, že by kdy spáchal nějaký trestný čin. O to však celou dobu vůbec nešlo. Problém byl v tom, jestli člověk, který se zapletl s Národní stranou, má být prvním náměstkem na ministerstvu školství. Bátorovi stoupenci – hlavou státu počínaje – totiž oplývají nedostatkem vkusu. Přirovnat zádrhely něčí úřednické kariéry s případem Leopolda Hilsnera, kterému šlo o krk, protože byl obviněn z rituální vraždy, to už chce silný žaludek, nebo značné zatemnění mysli. Stavět se do role disidenta kvůli kritice Unie, když dnes Unii nemiluje většina občanů, je komedie. Bátora a Klaus nejsou disidenti, co bojují proti proudu. Oba a další plují pohodlně s mohutným proudem, byť je třeba uznat, že tam někde vpředu a že jsou chytřejší než ten dav za nimi.

 

Ladislav Bátora a Václav Klaus nepochopili, že výmluvy typu „nebyl jsem členem“, „nepodepsal jsem žádný závazek“ nehrají žádnou roli. Pan Bátora si přece sám vybral, s kým bude spojován. Když chtěl zvolit nějaký „protest proti bezvýchodnosti“, nemusel to dělat zrovna pod paní předsedkyní, která v roce 2006 hlásala názory jako: „Podporujeme emigraci cikánů momentálně žijících na území ČR do Indie.“ Proč do Indie? Proč cikány? Cikáni mají s Indií asi tolik společného, jako paní Edelmannová s Balkánem nebo nějakou východní stepí, odkud její předkové přišli. Slova mají vůni kontextu, jak se říká - a také smrad kontextu. Pan Bátora se motal kolem míst, kde to zapáchá, tak jeho politická dráha také zapáchá, za to nikdo nemůže, ani Halík, ani Havel, ani dalajláma.

 

Jen perlička nakonec. Ladislav Bátora vysvětlitl, co ho spojuje s Václavem Klausem. Vyjmenoval pozoruhodnou řadu: „Odmítáme oba humanrightismus, genderismus, multikulturalismus, feminismus, antidiskriminacionismus, politickou korektnost, oikofobii, ekumenismus, positivní diskriminaci, homosexualismus, takzvanou Pravdu a lásku.“

 

 

Trochu mi to připomíná podobný výčet, který má Josef Škvorecký v povídce Dobře prověřená Lizetka. Tam zase učinil výčet toho, za co napadal komunistický básník Nacamec jiné autory v dobách, kdy byli komunisté ještě při síle: „Z kosmopolitismu, buržoazního nacionalismu, sionismu, mendel-morganismu, formalismu, poklonkování před buržoazní kulturou, později ze slánštiny, titoismu, naturalismu, freudismu, idealismu, spiritualismu, oportunismu, revisionismu, surrealismu a ze znalosti angličtiny, a to v soukromí, na schůzích, v kádrových posudcích a zčásti i veřejně tiskem.“

 

V podstatě jak co do píle, tak co do obraznosti se Klaus, Bátora a několik myšlenkových alchymistů z Hradu podobají Nacamcovi. Nejdříve se vytvoří nějaký pojem, který označuje úchylku, která v reálném světě neexistuje, a potom ji rozcupují. Když se to někomu nezdá, je hned označen za havlovce, oikofoba a stoupence homosexualitu. No nic. Ještě je tu spiritismus a vesmírní lidé Aštara Šerana. Na Hradě by měli zjistit, jestli jsou pro, nebo proti.