O tom, jak kauza Víta Bárty a jeho politické strany zahýbala Českou politickou scénou a také o tom, jak se celá kauza vyvźjí a kam směřuje.
Politická tsunami, rozpoutaná krizí ve Věcech veřejných, zachvacuje vládní koalici. ČSSD stačí, jako v minulých měsících, pobaveně přihlížet, komentovat situaci a vznášet na VV a na koalici požadavky zároveň pochopitelné a nesplnitelné. V této situaci je být opozicí a v menšině zjevně výhodné. Lídru VV Bártovi se nakonec podařilo zvládnout krizi ve straně (z před časem avizovaných jedenácti vzbouřenců zbyli nakonec jen tři). Cena, kterou za to zaplatil, byla dost vysoká. Tématu se týká naše dnešní glosa. V čele tažení proti Bártovi stojí Mladá fronta Dnes. Bártovy ekonomicko-politické plány z doby před pár lety jsou sice dosti zábavné a faktického šéfa strany kompromitují (svou roli hrají – jak jinak, když jde o MfD - i audiozáznamy z doby, kdy byl ještě „pouhým“ šéfem agentury ABL), nejsem si ale jistý, zda hlavní chybou pana Bárty nebylo, že moc mluvil a rád se poslouchal (tj. zda se nevidí promyšlený ďábelský plán tam, kde byla jen mnohomluvnost). Konec konců, způsob, jak manažersky vedl VV, se,jak se teď zdá, totálně neosvědčil, vedl k obrovskému skandálu, jaký v dějinách polistopadové politiky nemá obdoby.
Koaliční partneři se na dění ve Věcech veřejných dívali s němým a bezradným úžasem, teď začal premiér Nečas jevit známky činorodosti. Bárta se vzdal funkce ministra, na předsedu VV bude ale kandidovat, a jak by ne, jinak by VV přestaly existovat, strany tohoto typu nedisponují nástupci (ostatně v ODS taky nebyly Klausových nástupců mraky, a podle toho dnes vypadá). ČSSD pohodlně a nikoli od věci poukazuje na to, že tohle řešení je nedůsledné a že by Bárta měl odejít z politické scény. Premiér byl načerpat síly u prezidenta, kterému přinesl Bártovu rezignaci. Setrvali spolu v hodinovém rozhovoru. Pokud tomu dobře rozumím, prezident ho s rezignací vyhodil a hodlá o Bártovi rozhodnout v pondělí. Údajně se na tom s Nečasem dohodli, tj. dohodl se Klaus, Nečas ho poslechl. Klaus už z Argentiny vysílal signály o tom, jak je to celé nešťastná záležitost a jak je třeba být zdrženlivý. Zde je hmatatelný příklad prezidentské zdrženlivosti. Nečas ovšem zjevně využívá situace a uvažuje i o výměně Radka Johna ve funkci ministra vnitra, to se smí, Johna Klaus nemiluje. („Véčka“ se zuřivě brání a naopak chtějí, aby za Bártu nastoupil někdo od nich, to je pozoruhodné, nesměřuje všechno k tomu, abychom měli loutkovou vládu, kde by všichni ministři jen zastupovali ty, kteří skutečně hýbají politikou? To tu ale už bylo, a sice před listopadem 1989). Představy o dalších změnách sdílí také TOP09, s ODS se shodne i na tom, že „kauzy VV“ jsou zcela diametrálně odlišné od „kauzy Vondra“ (tedy podstatně závažnější). Když poslanec Babák žádá i Vondrovu rezignaci, je to jen nepříliš účinná realizace úsloví, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Něco podobného je, když poslankyně Kočí žádá, aby Bárta neusiloval o funkci předsedy VV a oznamuje veřejnosti, že nehodlá dát důvěru vládě, v níž bude Radek John). Pokud by se teď Nečasovi podařilo VV o vnitro připravit, dalo by se říci, že tuhle změnu trpělivě „vyseděl“, stejně je ale nesrozumitelné, proč té straně funkci dal, teď mluví o tom, že napojení vnitra na ABL je neblahé, ale to přece už věděl loni na počátku podzimu. Koaliční politika působí tristním dojmem.
Jinak na tom, co říkal k případu Klausův tajemník Jakl (zarážející je lidská stránka věci, jak je možné, že lidé, kteří se zřejmě dobře znají, kteří nějakou dobu spolupracovali, mohou být na sebe takhle zlí) něco je: panu Škárkovi ani paní Kočí nakonec nevadilo, že útokem na Bártu vlastně ničí i sami sebe.
Více na: http://www.bohumildolezal.lidovky.cz/
