Věci veřejné, pionýři totální transparentnosti
Po další štěnici Kristýny Kočí, jíž na kafi nahrával spolustraník, už to konečně víme: VV nelhaly, když před volbami slibovaly transparentnost svých politiků. A nejen jich.
Počítejte se mnou. Nejdřív to byl šéf VV Vít Bárta a jeho legrační tiskovka, kde nám řekl, že pražské politiky ODS fakt (ne)sledovala ABL, ale jen externí detektiv ABL. Poté vyšel s barvou ven Jaroslav Škárka, Bártův politicky méně korektní kapitán milující bojové psy podobného vzrůstu jako on: obmotaný štěnicemi prý chodil na všechny schůzky – co kdyby?
Začátkem tohoto týdne našla štěnici v ložnici Kočí – a prý si ji tam nedala sama ani její přítel. A ve středu jsme se pro změnu dozvěděli, že Kočí v kavárně s pomocí jiné štěnice nahrával její severomoravský spolustraník. Nová blonďatá hrdinka naší doby, co má ráda panenky, ale po vzoru zkušených hráčů pokeru nevyměkla a chytře blufovala až do konce. Příště jí dám svůj hlas.
Ostatně štěnice nejsou nic zlého. Představte si třeba, co všechno bychom si ušetřili, kdyby štěnici kdysi nosíval i takový křišťálově čistý Stanislav Gross! Nebo vnitrák Ivan Langer! A co teprve manželé Paroubkovi: mohli nás ušetřit tolika zbytečných knih.
Jsem pro štěnice v politice, čistí vzduch. Bártovu ušlechtilou ideu bych ale dotáhl ještě dál: proč by si každý z nás nemohl přes web kliknout na štěnici dotyčného politika a strávit tak pár minut v jeho milé společnosti? Pořád ve mně například hlodá, co dělá člověk jako Kočí v ložnici; v latexové kombinéze listuje podklady… Nebo co se poslední dobou děje za zdmi Pražského hradu, že náš prezident píše stále hezčí dětské knihy? Ostatně co jiného má v digitální době znamenat název Věci veřejné!
