Frustrace českou politikou: Po defenestraci volají jen troubové
Máme vládu s pěknou většinou v parlamentu, ale není nám to nic platné. Země je v ekonomické krizi, důchody jsou nízké a budou nejspíš ještě nižší, mladí se nedostanou do práce, protože neumístí dítě do školky, české děti upadají v mezinárodním srovnání, pokud jde o vzdělání, benzín a bydlení je tu dražší než na Západě. Máme bitevníky a bojová vozidla za miliardy, co k ničemu nejsou. A naše vláda? Připomíná takové ty pravěké ještěry ze školních Burianových obrázků, co si navzájem šli po krku. Těžko se divit, že to jde lidem na nervy.
Někteří politikou frustrovaní Češi pak v internetových debatách (pokud se tomu anonymnímu sledu nadávek dá říkat debaty) volají po nové defenestraci. Jenže tím prozrazují především vlastní slabost a neschopnost. Krom toho také mizivou znalost historie.
Defenestrací, tedy vyhození mocenských činovníků z okna, jsme měli v naší zemi několik. Slavná je ta první a pak ta poslední. Tou první v roce 1419 začaly husitské války, ze kterých nakonec nic dobrého nebylo. Po té poslední v roce 1618, kdy pánové z českých stavů vyhodili z okna Hradu místodržící, taky k ničemu pořádnému nedošlo. Místodržící přežili a pak přišlo na několik set let období, o kterém se Češi dodnes nedohodli, co to bylo. Jestli to byl nakonec rozkvět, protože nás katolická reformace zachránila před protestantskou germanizací, nebo doba temna, kdy se Čechům lámaly charaktery. V každém případě nebyly defenestrace k ničemu a volat po dalších může jen někdo zcela slabomyslný.
Za třetí defenestraci se někdy označuje událost, kdy kdosi vyhodil z okna ministra Jana Masaryka, což je čin, který může obdivovat jen někdo slabomyslný nebo zvrácený.
Musíme být prostě demokraté starého typu. Prostě chodit volit a volit a volit. Vykašlat se na celý ten defenestrační povyk a chovat se podle zdravého rozumu. Neopustit "svou" stranu po prvním kiksu, ale opustit ji klidně po druhém a volit někoho jiného. A hlavně by Češi měli do stran vstupovat a udělat tam trochu průvan. Stran máme hodně, ale máme málo straníků. Zní to divně, ale potřebujeme víc schůzovat a hlasovat a prostě dělat víc politiku. dělat, než o ní mluvit a číst si o ní. Novináři, policisté a vojáci by se asi měli držet stranou, když jde o partaje, také od učitelů čekáme, že nebudou moc politicky povykovat, ale všichni ostatní by do toho měli jít. Protože pokud nepůjdou do politiky oni, budou tam jen nějaké chcíplé ryby nalovené mafiánskými velrybáři.
Ta demokracie, jak v praxi vypadá, to je často úplně k pozvracení. Ale máme snad nějakou lepší? Opak jsme si už vyzkoušeli a nebylo to ono. Pro začátek by stačilo několik jednoduchých pravidel. Třeba si při volbách dát pozor na nejoblíbenější politiky a nevolit je. Zatím to nikdy nedopadlo dobře.
