O tom, v čem měl Václav Klaus pravdu, se moc nemluví
Václavu Klausovi je dnes, tedy v neděli 19. června, 70 let. V posledních dnech jsme si proto o něm mohli přečíst různá podbízivá i úpřimná blahopřání, vtipy, hned dvoje velké noviny otiskly speciálně básničky pro něj (některé z nich byly dost hloupé), viděli jsme různé fotografie prezidenta z minulosti i současnosti, ale překvapivě málo se v našich médiích rozebírá to, čím nejvíce ovlivnil českou politiku. To jsou jeho názory a postoje.
Bohužel příznivci Klause jsou stejně vyhranění jako jeho odpůrci. Na jedné straně proto slyšíme nekritické pochlebování a devótní přitakávání, na straně druhé argumentaci prezidentových kritiků, která někdy ale přerůstá v osobní invektivy. Jistě, Václav Klaus má mnoho vlastností, které se kdekomu nelíbí, v některých podstatných věcech měl a má pravdu. Co všechno „napáchal“, bylo mnohokrát podrobně popsáno, podívejme se tedy, v čem měl pravdu. Jsou to přitom věci, které vážně zasahují do chodu země.
Klaus také varoval před některými dopady přijetí společné evropské měny. Následky zafixování kurzu a nepružnost, kterou společná měna v určitých směrech přináší, vidíme v poslední době na katastrofální situaci v Řecku. Ekonomické výhrady prezidenta byly ale odmítnuty, protože byly označeny za politickou provokaci.
Pokud jde o globální oteplování či neoteplování, ani v tomto není možné dnes Klause hodnotit. Kdo bude mít pravdu, se ukáže až za mnoho let. Vzpomínám si ale na polovinu 70. let minulého století, kdy experti i politici (zejména na Západě) hovořili o akutní hrozbě „ochlazování“, které se projevuje na severní polokouli, a volali po zavedení různých opatřeních. Po deseti letech nastalo kolem tohoto „ochlazování“ naprosté ticho. Klima se vyvíjí a člověk se tomu musí přizpůsobit, takže dělat předčasné závěry je nesmyslné.
Výsledek už dnes známe. Nebyl to dobrý nápad a životnímu prostředí (například při přidávání biosložek do benzínu) to nepomohlo. Pravdu má Klaus i pokud jde o jaderné elektrárny a jejich budoucnost, protože odklon by Českou republiku hospodářsky vážně poškodil.
Provokativní jsou i občasné poznámky Klause na adresu médií či justice. Ihned je to označeno za skandální a za zasahování do něčeho, co je jaksi „posvátné“. Vzpomeňme si ale na mnohá rozhodnutí soudů a podivné chování státních zástupců v posledních letech. Ta skandální skutečně byla.
Podívejme se ještě na zahraniční politiku, protože Václav Klaus je označovaný za „přítele“ Putina a člověka, který chválí čínské komunisty. Když ale srovnáte postoje většiny západních politiků za posledních dvacet let k Rusku, Číně, nebo třeba válkám v Iráku a Afghánistánu, a podrobně je rozeberete, dojdete k překvapujícímu zjištění: Prezident v tom není nijak mimo hlavní proud. V Česku ale v té oblasti nastavil předtím parametry Václav Havel a ten měl samozřejmě jiné názory.
S prezidentem Klausem se samozřejmě část lidí, včetně autora těchto řádek, v mnoha věcech neshodne. Na tom ale není nic zvláštního. Nesmí se to brát ale osobně. A nemělo by se u toho zapomínat i na to, v čem měl zjevně pravdu.
