Proč věřit v Kalouska? Protože pochopit ho nelze
Politolog Bohumil Doležal se vrací na stránky Reflex.cz se shrnutím událostí uplynulého dne. Nechybí další pěkný kšeftík ABL ani něco o stírání rozdílů mezi mužskou a ženskou rolí ve společnosti.
Šikovný příslušník cizinecké policie ve Varnsdorfu si v rámci vyšetřování obchodu s bílým masem opatřil výpisy telefonních hovorů předsedy Ústavního soudu, prezidentova kancléře Weigla a bezpečnostního ředitele ČEZ Rouse. Není zjevné, zda unikly jen výpisy rozhovorů, nebo zda byly pořízeny přímo nahrávky. Způsobem víceméně podloudným si k tomu zařídil souhlas příslušných orgánů. Nahrávka pana Rouse skončila ve firmě ABL (ta se tehdy ucházela v ČEZ o jakýsi kšeft), kde přistály ostatní, ví jen dotyčný policista (určitě si je neschovával doma na památku). Případ vyšetřuje inspekce policie ČR. Na jeho místě bych se docela bál. Když to řekne, bude mít malér, pokud to neřekne, ještě větší, protože adresáti jistě vědí, že je třeba se postarat, aby to zaručeně neřekl, a toho se dá spolehlivě dosáhnout jen jedním způsobem.
Právo dnes uvádí, že podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové (a ta jistě ví, o čem mluví) souvisí nárůst ženské kriminality obecně se stíráním rozdílů mužské a ženské role ve společnosti. Sláva, zdá se, že i na tomto poli se nám daří dosahovat skutečné rovnoprávnosti. Už se těším, až jednou v noci v tichém zákoutí nějakého parku dostanu pořádně do zubů od ztepilé třicátnice. Přijdu sice o portmonku, debetní kartu i mobil, ale dostatečnou útěchou mi bude hřejivý pocit, že naše partnerky, vydávané kdysi urážlivě za slabé a něžné pohlaví, už nejsou žádné ušlápnuté puťky.
Alexandr Mitrofanov píše v Právu o řidičce pražské tramvaje, která podle své výpovědi vyjela, proto, že volila TOP09, a to proto, že věří Kalouskovi, a tomu prý věří proto, že nemá vzdělání na to, aby pochopila, co to vlastně říká. To mi velmi připomíná redaktory zpravodajství předlistopadové Československé televize, kteří ještě na počátku listopadového týdne r. 1989 pobíhali s mikrofonem po Václavském náměstí, a usvědčovali náhodně přichycené demonstranty, že vůbec nevědí, proč demonstrují. Řidička, o níž jsem psal já v páteční glose, zformulovala to, proč stávkuje, jednoduše a dostatečně. Tamtéž píše Miloš Balabán o neslavném konci pokusu o „zvláštní vztah“ se Spojenými státy skrze protiraketovou obranu. Jen bych rád upřesnil: neslavný konec spočíval v tom, že prezident Obama a americká strana všeobecně nakonec došli k názoru, že od národa, který se vůbec nechce bránit, nemůže nic očekávat. Asi si přečetli to, co někdy v létě 1948 pěkně napsal už v roce 1948 v depeši pro své nadřízené tehdejší americký velvyslanec v ČSR Steinhardt.
