Krtčí práce prezidenta Klause a otřesný dojem z české politiky
O britském bulváru, který to přehnal, o odpovědnosti ministra Kalouska za kauzu Promopro i o výzkumu rakoviny za StB.
V pondělí naznačili v ČT, že ministr Kalousek spoluzodpovídá za kauzu Promopro, protože v roce 2009 spolu s tehdejším místopředsedou vlády prosadili velké zvýšení rozpočtu Úřadu vlády ČR v souvislosti českým předsednictvím EU. Premiér Nečas to v mailu pro Aktuálně.cz nepřímo potvrdil (navýšení rozpočtu navrhli Kalousek s Vondrou, pro členy vlády, kteří se na organizaci českého předsednictví přímo nepodíleli, bylo rozhodující jejich stanovisko). Kalousek na to reagoval v rozhovoru pro dnešní Právo. Je přesvědčen, že vyjádření pana premiéra bylo v Aktuálně.cz účelově posunuto, spolunavrhnout to musel podle zákona o rozpočtových pravidlech, na organizaci českého předsednictví se stejně jako Nečas nepodílel a premiér to přece musí vědět, takže ho nebude podezírat z toho, že úmyslně říká úplnou pitomost (a pak to s obvyklou šarmantností ještě jednou zopakoval). A dodal, že ministr financí nemá povinnost kontrolovat smlouvy, to byla věc tehdy vicepremiéra Vondry. Zdá se, že po odložení krize, navozené Věcmi veřejnými, se pozornost veřejnosti příliš soustředila na tuto stranu, nějak jsme zapomněli na to, že celá koalice působí jako generátor nejrůznějších konfliktů, stačí podnět z médií: Nečas chce do případu Promopro zatáhnout Kalouska a Kalousek ho opakovaně, byť nepřímo označí za blba (řekl ovšem pitomost, ale zcela jistě neúmyslně). Roztomilé.
Kromě permanentních třenic v koalici je tu ovšem ještě taky úsilovná krtčí práce prezidenta Klause. Ten dal dnes v článku v MfD zahulit Nečasovi, TOP09 a taky nenáviděnému Ústavnímu soudu ve věci zohlednění „zásluhovosti“ důchodů. Novelu zákona 55/1955 Sb. O důchodovém pojištění proto nepodepsal (ale ani nevetoval, jen si demonstrativně umyl ruce). Daleko zajímavější než podstata sporu (Klaus musí vysvětlovat, proč podle něho u důchodového pojištění nejde o pojištění) je formální stránka věci: zatímco koaliční partneři spolu zápasí v divokém klubku, prezident si to s nimi – a navíc s Ústavním soudem – rozdává jako komentátor v největším českém deníku. Celkový dojem z české politiky je opravdu otřesný.
Další titulek v MfD: „Bulvár odposlouchával rodiny obětí teroristů“ – tedy britský týdeník News of the Word. Nejen ovšem obětí teroristů, ale taky politiků, herců a vůbec celebrit. A taky příbuzné zavražděného děvčátka. Premiér Cameron k tomu řekl: „Tady už nejde o politiky nebo celebrity, ale o oběti vraždy nebo příbuzné obětí teroristů. Je to absolutně nechutné.“ Nerozumím tomu, proč šmírovat politiky nebo celebrity není taky nechutné. Fráze o „celospolečenském zájmu“ mi připadají bolševicky hnusné, pan Cameron ovšem s bolševismem nemá žádnou osobní zkušenost. Ale nejde v první řadě o britského premiéra. V článku MfD se píše, že zmíněný britský týdeník získával informace uplácením policistů, což je taky nelegální. Toto upozornění sedí v zemi, kde se informace z policejních dokumentů (např. záznamy odposlechů) publikují o sto šest, jenže ty samozřejmě nebyly získány uplácením, ale tím, že dárci toužili posloužit dobré věci. Nevědí o tom náhodou v MfD taky něco?
Luboš Palata napsal do LN nekrolog Otty Habsburského. Píše tam mj., že u nás nikdo nepozdvihl obočí nad tím, že v Brandýse udělili Ottovi v r. 2008 čestné občanství, což prý ukazuje hloubku přerodu, kterým za více než devadesát let prošel vztah Čechů k monarchii a Habsburkům, zvláště k těm posledním vládnoucím. Pokud jde o ty neposlední, přerod neproběhl, proti obnově pomníku Františka I. V Praze protestovali různí bojovníci za svobodu a legionáři (přitom šlo o pouhou rekonstrukci historické památky, věnoval jsem tomu kdysi v Událostech fejeton), a ohavný rumrajch byl též kolem odhalení pomníku předposledního císaře Františka Josefa I. ve Františkových lázních (v Událostech jsem ocitoval mj. štvavý projev Anděly Dvořákové). Pan Palata uzavírá: „Možná by si (Otto von Habsburk) zasloužil i ocenění vyšší, třeba v podobě českého státního vyznamenání.“ K tomu je teď pravá příležitost, konečně od něj bude pokoj a navíc se vyznamenání nemůže ani bránit. Politování pana Palaty nad tím, že celý dlouhý život zesnulého k jeho vyznamenání v Česku nestačil, zní proto trochu pokrytecky.
