Dejme odborářům výběh pro dobytek
„Hajzle, dobytku, běž do prdele!“ Tak odboráři diskutovali během svého dalšího „happeningu“ s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem o reformách. Myslím, že pro ně začíná být Prahy škoda.
Proč jim místo městských ulic a náměstí, kde jen překážejí a komplikují život těm, kteří přes den pracují a své frustrace si umějí vylít mimo pracovní dobu na manželce, dětech či za volantem na D1, nezřídit nějaký výběh? Řekněme něco ohrazeného za městem na způsob výběhu pro dobytek, abych zůstal u jejich terminologie? Klidně i bez drátů s elektřinou.
Lze totiž předpokládat, že odborářských akcí bude jen přibývat. A kdo se má v TV obden dívat rozzuřené milicionářské typy, jakými jsou odborářští předáci střihu Jaroslava Zavadila či Bohumíra Dufka? Vždycky, když je i jejich kumpány slyším, mám nutkání dobrovolně odevzdat veškerý svůj majetek, sbalit kufry a v noci nenápadně přeběhnout v Rozvadově hranici.
Tito lidé stejně žádné premiéry ani ministry a tudíž ani městské vládní budovy k diskusi nepotřebují. Diskuse totiž podle nich vypadá tak, že si ráno sednete do autobusu, necháte se odvézt do Prahy, tam před ministerstvem hodinu hulákáte všechny nejhorší nadávky, co znáte z hospody, načež se zase necháte odvézt domů a večer se na sebe s manželkou podíváte v TV. Když se tam neuvidíte, přijedete znovu příště. A budete jezdit tak dlouho, dokud v TV nebudete i vy!
Na něco takového je Prahy škoda. Kdysi tady podobně vyřvávali mladí Angličané, ti ale ve městě aspoň utráceli za pivo, kokain a prostitutky. Jenže odboráři si vozí své vlastní teplé plechovkové. A s divnými transparenty by je nepustili ani do „kabaretu“ v ulici Ve smečkách.
Proč jim tedy pro vybití osobních frustrací nezřídit nějaký vhodnější prostor, kam by klidně mohli dojíždět i denně? I kdybychom jim zde postavili repliky nejnenáviděnějších ministerstev včetně figurín ministrů a premiéra, pořád bychom ušetřili za nákladné policejné manévry ve městě. A navíc by tito lidé nedemoralizovali ty, kteří přes den pořád ještě chtějí pracovat.
