Kristýna Kočí pro Reflex: Byla jsem nadšená fanatička
V novém vydání časopisu Reflex se bývalá předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných, Kristýna Kočí, rozhodla otevřeně promluvit o tom, díky čemu se na několik měsíců objevila na vrcholu politiky, o zákulisí fungování Věcí veřejných a současně o své roli během jarní vládní krize. Překvapivě nešetří ani sama sebe, když na několika místech tvrdí, že se leckdy chovala tak, že svazačky z komunistické éry proti ním byly hadr. Přináším malou ukázku z rozhovoru.
To vás budování politické strany tak pohltilo?
Naprosto. Spala jsem tři, čtyři hodiny denně, abych se připravila na každé jednání. Politiku jsem považovala za svůj životní úkol. Neměla jsem jediný volný víkend a od léta 2009 jsem prakticky neviděla svoje rodiče. Za normální jsem dokonce považovala, že mi Vít Bárta zavolá v deset v neděli večer, abych přijela na Kosárkovo nábřeží. Ani schůzky ve dvanáct v noci v hotelu na Malé Straně kvůli koncepčním materiálům mi nepřipadaly divné.
Odkud se vzala Bártova záliba dávat si schůzky na pokojích v drahých pražských hotelích? Někteří lidé mi říkali, že dostali vzkaz, že se mají dostavit do pokoje 311 hotelu XY a tam je čekal Bárta. To je nějaké zastydlé jamesbondovství?
Takhle on běžně funguje. Moje dedukce je, že si lidi nahrává, aby je mohl tlačit ke zdi. Současně je to jeho póza. Bárta rád ukazuje, že je bohatý člověk, který má maserati, koně a krásnou blondýnu. Prostě se rád prezentuje a luxusní hotely k tomu stylu patří.
Kdy se to mezi vámi a Bártou definitivně zlomilo?
Na jaře 2011 v souvislosti s mým vystoupením v Partii na TV Prima. Nejdříve proběhla schůzka šéfů vládních stran K9 k důchodové reformě, pak byl klub VV a na obou jsme dospěli k nějakému závěru. Následovala tisková konference, kde šéfové tří vládní stran řekli, že definitivně uzavírají debatu o důchodové reformě.
O dva dny později mi Bárta sdělil, že má chuť důchodovou reformu rozcupovat. Říkám, panebože, vždyť jsme se o tom domluvili na K9 i na klubu. Odpověděl jen, že to mám v neděli v televizi shodit. Jak shodit? zeptala jsem se. Řekl mi, že jede na víkend do Benátek a v sobotu večer si o tom uděláme konferenční hovor a do té doby mi připraví podklady. Poslanec Babák to prý zabije v Otázkách Václava Moravce a já na Primě. Rozhodla jsem se, že to prostě neudělám.
Proč Bárta nesvolal koaliční schůzku, nevysvětlil svoje důvody ostatním politikům a namísto toho si z televizních pořadů dělá politickou tribunu?
Něco podobného jsem mu také řekla, ale on odpověděl, že jsem blbá a nezkušená a my jim musíme poslat ultimáta přes média. Ironií je, že prvním ultimátem jsem byla hned po volbách pověřená já, když jsem v Otázkách Václava Moravce musela říct, že bez ministerstva vnitra nevstoupíme do vládní koalice. Pak se mě premiér Nečas ptal, proč to říkám v neděli v televizi a nepočkám na pondělní setkání. Co jsem měla odpovědět? Že si Vít Bárta za hlavní komunikační strategii Věcí veřejných dal posílání ultimát přes média? Absolutně věří, že důležitější než politická dohoda je, jak něco vypadá v médiích. Navíc nebere v potaz, že VV jsou součástí vládní koalice.
Jak se to například projevuje?
Pamatujete si na vládní krizi v prosinci 2010 ohledně policejního prezidenta? Vnitřní strana se shodla na tom, že pro VV by bylo nejlepší vystoupit z vlády. Bárta to komentoval slovy, že je to výborné, ale už neřekl, že den předtím slíbil prezidentovi, že v koalici zůstaneme. Pak přijel na poslanecký klub a řekl jim, že zůstaneme vládní stranou. My ostatní jsme z toho byli v šoku.
Jak vás přesvědčil, že dohoda už neplatí?
Bylo to velké divadelní představení, kdy Bárta chodil po stolech a po židlích.
Po stolech a židlích?
Normálně vyskočil na stůl, kde korzoval, pak skočil na židle, které byly rozestavené podél zdí a emotivně křičel, že se chce omluvit, ale poslanci musí jeho krok pochopit. V tom byla ten problém: nedělalo mu potíž změnit několikrát za sebou svůj názor, ale proč bychom ho měli ve všem slepě následovat?
Víte paní poslankyně, že do dějin možná vstoupíte ne kvůli vašemu vystoupení z VV, ale tajnému záznamu rozhovoru, který zveřejnila média? Prostě ne jako odvážná rebelka, ale blonďatá bestie? Kdo ten rozhovor vlastně dělal?
Dva moji nejbližší spolupracovníci z Moravskoslezského kraje – krajská asistentka a Lukáš Vícha, s nímž jsme odjezdila celou volební kampaň a byla i na dovolené. Pro mě byl šok, když si mě nahrál a pak to pustil médiím.
On vás vyzval ke schůzce?
Volal, že se chce sejít, protože prý neví, na jakou stranu se v době rozpadu poslaneckého klubu přidat.
Co ho motivovalo?
Myslím, že obava o udržení funkce šéfa Ředitelství silnic a dálnic v Ostravě. Bárta po volbách do těchto funkcí jmenoval „naše“ lidi. Byla jsem to pak já, která Víchovi pomohla prosadit Lukáše Veličku, s nímž má Vích obchodní vztahy. Když mě vylučovali z VV, tak si zřejmě myslel, že jeho byznys s Veličkou je ohrožen.
A co váš vulgární slovník na nahrávce?
Co k tomu mám říct? Tvářit se jako svatoušek, který je vždycky distinguovaný? Prostě se to stalo. Všimněte si, jak se mě pan na té nahrávce pan Vích občas návodně ptá. Jestli pana Kmentu z MF Dnes neplatí ODS? No to je směšné vzhledem k tomu jak píše. Navíc jediný politik, který se pana Kmentu snažil uplatit byl právě Bárta. Vzpomeňte si na článek, kde mu nabízí funkci starosty Prahy 1.
Je ta nahrávka autentická?
V některých místech s ní bylo velmi pracováno. Je to můj hlas, ale celé pasáže tam chybí a jsou tam vyšuměná některá jména a situace.
Jak rozhovor vznikl?
Autor rozhovoru viděl divadelní představení Blonďatá bestie v divadle Rubín, které se mu zdálo vtipné, ale politicky naprosto jednostranné. Na základě tajné nahrávky kavárenského rozhovoru Kristýny Kočí a jejích dvou spolupracovníků v době vládní krize, je zde prezentován svět politiky jako džungle, kde létají stovky miliónů korun a politici připomínají postavy z jihoamerických telenovel. Než svědectvím o české politice je to o jedné mladé dívce, která nezvládla rychlý vzestup a brodí se názory, které není schopna zpracovat.
V reakci nato jsem se s ní setkal. Během rozhovoru překvapila svou otevřeností a mírou sebekritičnosti, s níž komentovala svůj vstup do politiky a závratnou kariéru. Chvílemi to připomínalo slavné vzpomínky poválečných komunistů, kteří uvěřili určité ideologii, následovalo vystřízlivění a „cesta ven.“
Podobnými symptomy po vyloučení z Věcí veřejných prochází i Kristýna Kočí. Na SMS, jestli je schopna o těchto věcech hovořit na mikrofon odpověděla, že s tím nemá problém, protože po odchodu z Věcí veřejných, které označuje za politickou sektu, se cítí zase svobodná. Tak vznikl rozhovor, který je jakýmsi doplňkem k divadelní hře Blonďatá bestie.
