John versus Schwarzenberg: Jsou Věci veřejné „mírně populistické“?
Klaus se prý pokoušel přesvědčit předsedu ČSSD, že je třeba hlasovat zároveň o přijetí Chorvatska i o české výjimce z Listiny základních práv EU pro ČR; a z dalších zpráv: podle polské zprávy o leteckém neštěstí u Smolenska loni v dubnu údajně zřícení letadla zavinili polští piloti špatnou manipulací s autopilotem.
Poté, co se ekonomičtí ministři nedokázali shodnout na sazbě DPH pro příští rok, vybrala si vláda ze dvou řešení, navrhnutých ministrem Kalouskem (již dohodnutá dvojí sazba a deficit 105 miliard Kč, nebo jedna sazba 19 % a deficit o 10 miliard nižší) to první. Na dvojí sazbě DPH pro příští rok (od roku 2013 pak má platit jednotná sazba 17,5 %) se vláda shodla po loňském zásahu prezidenta Klause do vládní krize, kterou vyvolaly Věci veřejné. Ministr Kalousek se nyní za Nečasovy podpory pokusil toto rozhodnutí zvrátit. Kalouskův druhý návrh ovšem zahrnuje mj. i razantní škrty v rozpočtu pro (jejich) resorty dopravy a školství, s nimiž nesouhlasí Věci veřejné (jejich dva přítomní ministři hlasovali proto ve vládě proti návrhu rozpočtu). VV tedy znovu donutily Kalouska s Nečasem couvnout o krok, přitom je otázka, zda se podaří prosadit škrty v dopravě a školství (jde o nepopulární opatření a dá se proti němu vést populistická kampaň, zdá se, že Bárta to má promyšlené). I pokud by zvýšení DPH, které navrhovali Kalousek s Nečasem, bylo neúnosné (což si nemyslím), vláda opět demonstruje před veřejností svou malou akceschopnost a nejednotnost. Obě větší strany (ODS a TOP09) ustupují populistům z VV, protože se bojí pádu vlády. Taková politika nemůže skončit ničím jiným, než že vláda stejně padne, sice později, ale její pád bude o to větší.
Experti ministerstva vnitra připravili pro zasedání vlády podklad, z něhož vyplývá, že návrh na pozastavení činnosti KSČM nemá u soudu šanci. Vláda přesto uložila ministru vnitra, aby vypracoval návrh na pozastavení činnosti strany. Vypadá to, jako by se vláda chtěla zbavit tohoto problému tím, že soud rozhodne (to musí učinit tak jako tak) a pak ponese za své rozhodnutí odpovědnost. Dokud tu rozhodnutí soudu není, spoluodpovídá vláda tím, že návrh soudu nepodala. Soud (Nejvyšší správní) rozhodne takřka určitě tak, že k pozastavení KSČM není důvod. V té situaci se rozhodnutí vlády předložit věc soudu jeví tak trochu jako alibismus.
V Právu polemizuje Josef Koukal s prezidentovým rozhodnutím amnestovat lékařku, která se podílela na jakémsi podvodu. Špatný psychický stav prý není bez dalšího pádným důvodem k amnestii. Pan koukal uvádí, že prezident nemusí milost zdůvodňovat, ale občané mají právo si o jeho rozhodnutích myslet svoje. Jistě, to právo mají ve všech případech a za všech okolností, prezident má zase právo udílet milosti, ať se to někomu líbí nebo ne.
Radek John se ohradil proti tomu, co řekl o Věcech veřejných předseda TOP09, ministr Schwarzenberg: Věci veřejné jsou podle něho strana mírně populistická a v koalici pouze trpěná. Jistě, to je velmi nepřesné: za prvé, s Věcmi veřejnými koalice stojí a padá, protože bez nich nebude mít většinu v PS. A za druhé, Věci veřejné nejsou „mírně populistická strana“. Věci veřejné jsou v těle koalice něco jako vetřelec z amerického filmového seriálu.
Právu poskytl rozhovor právník Jiří Přibáň. O českých politických stranách říká: „Nepochybuji o tom, že ve velkých tradičních stranách jako ODS či ČSSD, které si prošly korupčními skandály a jsou zatížené lobbistickými zájmy, jsou politické osobnosti, jejichž zájmem je udržet ústavní a demokratický charakter společnosti. U Věcí veřejných jsem přesvědčen, že pod pláštíkem více demokracie, usiluje o více zisku a moci. U TOP 09 zase vedle sebe sedí schopní technokraté a všeho schopní politici.“ Český politický život by se měl odehrávat především na ose ČSSD - ODS. To je v zásadě jistě pravda, jen trochu pochybuji, že by pan Přibáň nevěděl, že ČSSD by v takovém uspořádání byla ve výhodě, protože by měla vždycky v záloze podporu KSČM. Přibáň rovněž jistě právem kritizuje Klause („U Václava Klause by bylo vhodné se zeptat, zda místo demokracie není pro něj nejvhodnější nějaký model putinovské autokracie. Operuje s kýčovitými pojmy jako mediokracie či soudcokracie, ale nezávislé soudnictví stejně jako nezávislá média patří do demokratické společnosti. Klaus napadá přesně ty složky, které jsou trnem v oku každému politikovi, protože ho kontrolují a omezují jeho moc.“) a schvaluje nález Ústavního soudu ohledně toho, že státním zástupcům na rozdíl od soudců nebudou dorovnány snížené platy („Nález schvaluji, protože role a postavení soudce v právním systému je jiná, než role a postavení státního zástupce. Nezávislost soudce musí být i nezávislostí finanční, zatímco státní zástupce je mnohem více úředník.“) To taky sedí. Jeho představa sociálně tržním prostředí jako společném jmenovateli dominantní levice (ČSSD) a pravice (ODS) by ale znamenala, že tu budeme mít dvě socialistické strany. Vzhledem k nynější celosvětové krizi musí být koncept sociálně-tržního státu předmětem sporu. A pokud jde o jeho poznámky o Maďarsku („Díky tradici a ústavním konvencím vás nenapadne, že byste mohl opozici eliminovat jako Orbán v Maďarsku.“), je vidět že o situaci v Maďarsku moc neví, opozice se tam eliminovala sama nemožnou politikou, která vedla k drtivému vítězství FIDESZu ve volbách, navíc v opozici jsou nejen socialisté, ale i extremisté z JOBBIKu, což opozici štěpí.
Podle polské zprávy o leteckém neštěstí u Smolenska loni v dubnu, která má být zveřejněna příští týden, údajně zřícení letadla zavinili nebo spoluzavinili polští piloti špatnou manipulací s autopilotem. Pokud by to ve zprávě opravdu bylo, zasloužili by její autoři i oficiální místa, která by ji případně podpořila, velké uznání za odvahu a úsilí pojmout věc z odstupu – tragédie, při níž zahynuli čelní političtí představitelé včetně prezidenta Kaczyńského a významná část velení polské armády, nabudila vzhledem k choulostivým polsko-ruským vztahům dost velké vášně.
Sándor Képíró, který stanul před maďarským soudem kvůli podezření z účasti na „novosadském masakru“ z roku 1941, byl zproštěn obvinění pro nedostatek důkazů, jak vyplynulo ze zdůvodnění rozsudku, který byl zveřejněn až den po ukončení soudního jednání. Prokurátor se odvolal. Nejde tedy o žádnou rehabilitaci, ostatně maďarský historik, který se případem dlouho zabývá, Krisztián Ungváry, řekl novinářům po ukončení procesu, že morální odpovědnost obžalovaného je mimo pochybnost. Morální odpovědnost a trestní odpovědnost, podotýkám já, jsou dvě rozdílné věci.
Miroslav Kalousek se zasazuje o zrušení slev jízdného pro děti a seniory. Mají být poskytovány jen zdravotně postiženým, protož „věk nemůže být sám o sobě handicapem, a handicapem je tedy zdravotní postižení“. Protože chápu, že spořit se musí, zrušení bych skousnul, i když mne postihne. Jen si dovoluji nesměle vyjádřit naději, že pan Kalousek zároveň nezakáže, aby zbytečně ohleduplní lidé nedělali v tramvaji místo starším, protože i na to se vztahuje jeho výše ocitované zdůvodnění. Nejspíš to asi neudělá, nic by se tím neuspořilo.
Petr Zídek cituje v Lidových novinách Havlovu vizi budoucnosti z knížky „Letní rozjímání“, která vyšla v roce 1991 (jde o představu, jak bude vypadat naše vlast za deset – patnáct let): „V každé ulici budou aspoň dvě pekařství, dvě cukrárny, dvě hospůdky a mnoho dalších obchůdků, to všechno bude přirozeně soukromé, takže ulice a různé části obcí a měst začnou získávat opět svou nezaměnitelnou tvář a atmosféru. Budou se znovu vytvářet přirozená malá lidská společenství, jako je komunita ulic či obytného bloku, a lidé budou nově zakoušet fenomén domova; nebude už možné, aby člověk nepoznal, ve kterém městě se ocitá, protože je všechno všude stejné.“ A prezidentem podle tehdejších Havlových představ měl být „nějaký šedovlasý moudrý profesor s šarmem Richarda von Weizsäckera“. Je to nesmírně srandovní prognóza, zjevně díky tomu, že Havel v ní očividně necestoval do budoucnosti, ale do minulosti, do zidealizovaného vlastního dětství (navíc prezident je střižen podle TGM, na něhož se nemůže pamatovat, ve skutečnosti se prezidentem stal šedovlasý profesor, ale Havel z toho moc velkou radost určitě neměl.). Panu Zídkovi to ovšem imponuje.
