Zemanovci zahájili kampaň za přímou volbu prezidenta
Z dalších zpráv: Dřevorubci na Moravě vedou 1:0 nad aktivisty a ČSSD prý shání do vedení nějakého tvrdého chlapa.
Strana práv občanů – zemanovci zahájila kampaň za přímou volbu prezidenta (jsou pro ni i ČSSD a ODS). Nejsou ovšem troškaři, chtějí zároveň, aby se přímo volili i primátoři, krajští hejtmani a starostové. Podle pražského předsedy této strany Miroslava Šloufa (safra, to jméno jsem už někde slyšel) se za dvacet let poměrný volební systém „vybydlel“. Je hezké, že strana usiluje o to zpestřit náš politický život další dávkou chaosu. Prezident ovšem přímo být volen může, za podmínky, že jeho pravomoci budou sníženy na nulu. Pak přímá volba žádné nebezpečí neznamená, takže může být buď stanoveno, nebo tolerováno, že kandidát nemusí být homo sapiens sapiens. Je jakási nezanedbatelná naděje, že zemanovci nejspíš sami svým tažením velkou díru do světa neudělají, nepatří totiž mezi naše nejvlivnější politické subjekty.
Dřevorubci v lesích u Modravy mají komplikovanou práci: musí kácet stromy a zároveň se ukrývat před „aktivisty“, kteří po nich pasou, aby se mohli k těm stromům přivázat. Vypadá to jako bojová hra, zdá se, že po neděli dřevorubci vedou 1 : 0. Aktivisté si stěžují na útoky proti svým automobilům (myslel jsem, že jsou natolik zásadoví, že auta nepoužívají), policisté zase obvinili jednu aktivistku, že zkopala jejich kolegyni. Z toho hlediska skrývá v sobě konstatování mluvčího Národního parku „zatím nejsme ani v polovině plánovaných prací“ cosi hrozivého: čeho všeho se ještě dočkáme?
MfD rovněž přinesla text sobotní přednášky prezidenta Klause na konferenci v Coolumu v Austrálii. Klaus upozornil, že politika dnes aspoň v Evropě dominuje nad ekonomikou (snad by se ohleduplněji mělo mluvit o nešetrných politických zásazích do ekonomiky), že problémem je nepřetržitě rostoucí životní standard považovaný za nárok nebo dokonce lidské právo a vůbec model „sociálně tržního hospodářství“, že pokusy bojovat proti krizi obrovskými finančními injekcemi s cílem zabránit jejímu prohloubení jsou zcela chybné. Nejsem odborník na ekonomické problémy ani Klausův přívrženec, ale přesto si troufnu tvrdit, že zrovna na tomhle je mnoho pravdy, stejně jako na celkové kritice konceptu „života na dluh“. A opakuji, co jsem napsal už mnohokrát: hospodaření, založenému na zásadě, že se peníze mají napřed utratit a pak teprv vydělat, se sice v některých případech (i v individuálním životě) nelze vyhnout, ale jako všeobecně platná zásada je to absurdní, úvěr sem, úvěr tam.
