Zlý Jyrka se vrací! Jiří Paroubek zakládá vlastní stranu
Upřímně jsem doufal, že to nikdy nebudu psát: o návratu Jiřího Paroubka do politiky, navíc zřejmě s vlastní stranou. Nikdo totiž neměl na politiku tak zhoubný vliv jako právě on.
Paroubek je na informace o zakládání nové strany stejně skoupý, jako kdysi býval skoupý na informace o napadání politických odpůrců na svých předvolebních mítincích. Jako obvykle se rozepsal na vlastním webu Vaševěc.cz, z níž zprávu převzaly zpravodajské servery; Paroubek zakládá novou stranu, jejíž název, program i personálie prý oznámí na podzim, je prý zklamaný ze současného politického vývoje.
Už má k ruce i několik politických prominentů, typických obvyklých podezřelých: Petra Bendu, Jiřího Šlégra… Oba teď prý budou hodně přemýšlet, samo o sobě velmi špatná zpráva.
„Ke skutečně rázné a jasné obhajobě zájmů širokých vrstev národa vidím potřebu, po avizované další fragmentaci ČSSD, dokončit programovou, organizační i personální přípravu alternativního politického subjektu,“ píše známý mistr slova. „Nová strana levého středu s principiální a razantní politikou donutí ČSSD, aby nezpravicověla příliš.“
Křišťálová lupa|Rázná obhajoba zájmů širokých vrstev národa? Principiální a razantní politika? Au, au, au! Myslím, že nás to bude všechny znovu pěkně bolet! Co je to razantní a principiální obhajoba širokých vrstev národa, totiž Paroubek ukazoval pět let, kdy ČSSD vládl jako paša a s komunisty drancoval státní kasu hůř než byzantský vezír. Dost pravděpodobně šlo o pět nejošklivějších let v našem polistopadovém vývoji. Vloni po volbách jsem naivně doufal, že skončily.
Paroubkovým politickým principem – a stejně tak i programem - není nic jiného než nejlacinější populismus uplácení hloupějších lidí zapíráním reality a penězi, které nemá; razancí pak řev v TV či na náměstích - ať už jeho vlastní, nebo Kateřiny Brožové a Michala Davida. Vím, o čem mluvím: jako reportér jsem absolvoval tolik jeho politických mítinků, že mě tirády o mocipánech za doprovodu songů o míru či hřejivý témbr Pavla Vítka občas straší ze snu.
Čeho bohužel schopen je, je klasické uzmutí určitého procenta voličů, které se slušným politikům nechce moc oslovovat, protože to stojí moc klobás, piva, lží a osobní ostudy. Paroubkovi nic takového nevadí, dokonce si v tom libuje. Už teď má můj hlas.